Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.
Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu
Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?
Že by v kuchyni mělo být živo, o tom se jistě nebudeme dohadovat. Ovšem kniha Živá kuchyně nemá na mysli čilý rodinný ruch kolem sporáku a jídelního stolu, ale přípravu takzvaně živých pokrmů – to znamená nevařených. Pojem vitarián, tedy konzument výhradně živé stravy, už ostatně není neznámý ani u nás.
Autorka Judita Wignall svou kuchařskou knížku připravila dle osobní zkušenosti, která je bezpochyby vždy tím nejlepším důkazem každé teorie. Navštěvovala kurzy živé stravy a zalíbilo se jí v nich natolik, že začala pilně studovat a hlavně zkoušet, co všechno chutného a pestrého se dá připravit, aby živý jídelníček nebyl jednotvárný. Skutenčně nemusí být. Můžete konzumovat čerstvou zeleninua ovoce co hrdlo ráčí, ten, kdo není vysloveně vegan si může dopřát čerstvý jogurt (vegani si ho dají ze sojového nebo kokosového mléka), kyselé mléko, tvaroh. Nic z toho se totiž nevaří, a to je základní princip živé kuchyně. Dokonce i nějaké obilniny si můžete dát, místo bílé mouky z přešlechtěné silně lepkové pšenice ovšem použijete raději špaldu nebo mouku žitnou, pohankovou, případně ovesné vločky. A samozřejmě nepečete, ale sušíte. Takové sušené placky z ovesných vloček s brusinkami, datlemi a pomerančovou kůrou jsou skutečná lahůdka, navíc vás poměrně malé množství zasytí a dodá tělu vlákninu i proteiny, kterých oves obsahuje hodně. Víte, že z obilných klíčků se dá připravit těsto na pizzu, která se nemusí péct, ale jen se suší? Bylinek můžete používat co hrdlo ráčí, lahůdkovým a velmi nutričně hodnotným prvkem živého jídleníčku jsou také klíčky vojtěšky, jetele nebo řeřichy, které snadno a za pár dnů napěstujete doma na tácu. Oblíbenou součástí různých živých pokrmů je divoká rýže, což ovšem vůbec není růže, ale semena jednoho druhu mokřinové trávy.
Zkrátka v knížce se dovíte spoustu zajímavých věcí a najdete tu recepty, které obohatí každou kuchyni, i když se striktně nebudete držet jen jídelníčku ze syrové stravy. Autorka cituje výzkumy, které říkají, že pokud konzumujeme alespoň 70 procent živé stravy, naše tělo se cítí lépe, dostává se mu všech látek potřebných k jeho správnému fungování i energie. Dokonce prý i lidé, kteří byli závislí na kávě, se této závislosti zbaví, protože přísun energie, minerálních látek, vitaminů a samozřejmě vyváženého množství proteinů, sacharidů a tuků tělo i mysl probudí k životu lépe a pochopitelně zdravěji než kofein.
Pro ty, kteří přece jen rádi do žaludku něco teplého, je tu ještě závěrem dobrá zpráva – všelijaké mixované polévky nebo třeba falešné špagety z cukety nemusíte jíst studené, můžete je lehce ohřát – ne víc než na 42 °C, to je ale teplota, kterou náš jazyk již vnímá jako teplou stravu.
Ostatně, nahlédněte do malé fotogalerie – nesbíhají se vám sliny z takové nabídky živé stravy?
gk
Zpět 0 příspěvků