Zločin v Posázavském pacifiku

Hudební komedie má v českém divadle tradici a patří k divácky vděčným žánrům. Není divu, že divadlo Kalich, které střídá muzikály a činoherní komedie, přistoupilo i k tomuto žánru na pomezí obojího. Zločin v Posázavském pacifiku potěší všechny, kdo mají rádi prvorepublikové trampské písně s nádechem swingu a smyslem pro humor.

Po úspěšných představeních Je úchvatná a Láska naruby se tentokrát hudební dramaturgie ujal Ondřej Havelka a sáhl po žánru přijímaném s nostalgií i humorem – prvorepublikové trampské písni, značně ovlivněné tehdy tak populárním swingem. Zločin v Posázavském pacifiku vznikl podle námětu Martina Vačkáře a zavádí nás na koleje slavné Sázavské trati, ale také do pikovické laguny a na vltavský parník. Vyzývavě mladá slečna Luiza, dcera továrníka, skrze četná nebezpečenství až na vltavském parníku dojde svého bujarého a rozjásaného štěstí. Budeme se o sličnou hrdinku se v opuštěném srubu osady Ontário, v peřejích řeky Sázavy i v neprostupných lesích plných divé zvěře. Poblíž je však neohrožený jinoch, ošlehaný větry oceánů, s vždy dobře nabroušeným tomahawkem v ruce... Tedy obávati se můžeme, ovšem především se hodně nasmějeme.  Jak k námětu přišel Ondřej Havelka?

Autorem námětu vaší nové hry je Martin Vačkář. Musel vás o zvoleném tématu zlatých časů českého trampingu dlouze přesvědčovat, nebo máte k trampingu sám vztah?

Bylo to trochu jinak. Jednou jsme se vraceli z jedné reprízy naší inscenace Mužů v offsidu v mladoboleslavském divadle velmi potěšeni, jak to představení pořád hezky šlape, a takto načechráni jsme si říkali, že bychom na to měli nějak navázat. A protože jsme se opět chtěli vrátit k naší milované první republice,  přemýšleli jsme, který žánr populární hudby té doby by měl tentokrát dominovat. Třeba v „Mužích“ to byl žižkovský pouliční folklór a pokleslé operetky, v Saturninovi taneční swing. Tehdy jsem dostal nápad, že bychom mohli zkusit žánr, který jsem dosud příliš neprobádal, to jest české trampské a kovbojské písně dvacátých a třicátých let. Tak jsme začali hledat námět, ale moc se toho nedělo. Po nějakém čase jsme to s Martinem Vačkářem zase probírali a já jsem plácnul: „Co kdyby se to jmenovalo Zločin v Posázavském Pacifiku, to by mohlo táhnout, zkus k tomu vymyslet nějaký děj.“ A stalo se. Čili hudební žánr určil téma, já osobně jsem k trampingu velmi zdrženlivý. Klepat kosu ve spacáku a ještě k tomu jej sdílet s mravenci, to není nic pro mě.

gk
Foto: Divadlo Kalich