Být či nebýt au-pair

Spousta lidí se mě ptá, zda bych někomu jinému doporučila odjet do zahraničí dělat au-pair. Otázka je to zapeklitá a odpověď na ni je složitá.

Za prvé si musíme vysvětlit, co au-pair vlastně teoreticky je. Zapátráte-li ve slovníku, dočtete se, nejspíš něco takového: „Au-pair je pomocnice v domácnosti, pocházející z cizí země a pracující pro rodinu, která se na oplátku stává po čas jejího pobytu její (hostitelskou) rodinou. Rodina pomocnici hostí tak, že jí poskytuje bydlení, stravu a kapesné.“ Jednoduchá definice. Pojďme si ji trochu rozebrat a zjistit, co je dobré si uvědomit, než se stanete au-pair.

Není to práce

Au-pairství není zaměstnání v pravém slova smyslu. Jde spíš o jednostrannou zahraniční výměnu. Anglická (nebo třeba francouzská či německá) rodina vás ubytuje ve svém domě a tím vám poskytne ideální pozici pro začátek života v cizí zemi. Každý z tohoto obchodu něco má. Hostitelští rodiče získají levnou chůvu nebo hospodyňku a au-pairka  zase zázemí a podporu při pobytu v cizině. Například peníze, které od rodiny chůva dostává, proto nelze brát jako plat (to by byla vskutku mizerná mzda)a dům hostitelské rodiny, je třeba vnímat víc jako svůj domov, než jako svou práci, jinak by se člověk nikdy pořádně neuvolnil.

Musíte mít ráda děti

Jestli vás děti rozčilují nebo si s nimi nevíte rady, radši o pozici au-pair neuvažujte. Jistá míra nadšení pro práci s dětmi je nutným základem. Zkušenosti můžete nabrat za pochodu, ale bez pozitivního vztahu k dětem se neobejdete. Pokud jste dobrá herečka, můžete klidně hostitelskou rodinu přesvědčit, že děti zbožňujete, jakmile to ale nebude pravda, na místě se z toho zblázníte. Ale pozor, jakékoliv zkušenosti s dětmi, které jste získala ještě před odjezdem, jsou k nezaplacení! Já osobně jsem měla zkušeností celkem dost, přesto mě šokovalo, s jakým klidem a v jak velké míře mi hostitelští rodiče okamžitě svěřili své děti, aniž by se ujistili, že vím, co dělám. Péči o své děti mi předali s naprostou důvěrou a nikdy nezpochybňovali, jakým způsobem se o ně starám.

Musíte respektovat jejich styl života

Jedete do cizí země. Připravte se, že zde panují jiné hodnoty, lidi mají jiné zvyky, chovají se jinak a jejich názory vás mohou překvapit. V tomto ohledu je potřeba se obrnit velkorysostí a nechat svou mysl otevřenou novým věcem. Za svůj rok ve Velké Británii jsem poznala několik českých a německých děvčat, která trávila až příliš mnoho času tím, že neustále řešila, co jim chybí, co se doma dělá líp, co je v Anglii rozčiluje a jak by Angličané měli dělat spoustu věcí jinak. Podle mě se obklopovaly zbytečnou negativitou. Doporučuji celý pobyt pojmout jako poznávací experiment. Pěkně zblízka sledujte, co se jak liší, a snažte se tomu porozumět. Jiný kraj, jiný mrav.

Nebude to brnkačka

Nebudeme si nic nalhávat. Být au-pair neznamená se celé dny povalovat s anglickými dětmi po trávě a hihňat se (i když, podle letáků některých zprostředkovatelských agentur to tak může vypadat). Někdy je to opravdu náročné, děti občas odmlouvají a kňourají, patlají po sobě jídlo, perou se nebo ječí jako na lesy. Takovéhle chvíle jsou ale vykoupené jinými zážitky, třeba když vám namalují obrázek nebo vás láskyplně obejmou. Pamatuji si, že první týdny svého pobytu jsem zcela vyčerpaná upadala do spánku asi tak minutu po té, co jsem ulehla na postel. Než jsem si zvykla na nový rytmus života, práce mi brala veškerou sílu, nemluvě o tom, že soustředit se na konverzaci v cizím jazyce vyžadovalo neustálé stoprocentní soustředění. Moji hostitelští rodiče byli oba velice úspěšní a ctižádostiví manažeři, zvyklí pracovat tvrdě a hodně. Možná i proto očekávali stoprocentní nasazení i ode mě. Ale mně to nevadilo, já jsem byla odhodlaná pracovat sama na sobě. Nepřijela jsem se do Anglie flákat.  Proto chcete-li být šťastná au-pair, bude vám vhod i pracovitost a nadšení.

Takže být či nebýt au-pair? Toť otázka. Mě tato příležitost přinesla mnoho dobrého. Užila jsem si svůj šálek britského čaje. Navíc jsem žila u rodiny, se kterou jsem si skvěle rozuměla. Nemohu ale zaručit, že se život au-pair zalíbí i vám. Pokud jste ale ochotná se do toho pustit po hlavě, máte ráda děti, dokážete být tolerantní k odlišnostem a počítáte s tím, že se vám bude někdy stýskat po domově, je velice pravděpodobné, že to vyjde. Přijdou dny povedené i těžké, někdy se třeba špatně vyspíte nebo budete mrzutá, prostě normální život, ale to vůbec nevadí. Pokud se rozhodnete být au-pair, pak má nejdůležitější rada zní: Nezapomeňte si užívat každý den, protože je neobyčejný a neopakovatelný.