Divoké chutě britských ostrovů

Britská kuchyně, to je téma, o kterém bych mohla popsat knihy. Některé chuťové variace Angličanů jsou tak šílené, že bych je klidně přirovnala ke kulinářským výkonům pejska a kočičky, když vařili dort. A to bych ráda podotkla, že nejsem mlsný člověk, jsem zvyklá jíst skoro všechno.

Navíc chápu, že někdo má rád vdolky a jiný zase miluje... vinný ocet. Octové chipsy zná asi kde kdo, ale věděli jste, že Angličané si polévají octem i hranolky? Ano dělají to skoro všichni… prý jim bez toho připadají mdlé. A mdlé jídlo Britové nemají rádi. To si radši namažou chleba pomazánkou z droždí. Ta se jmenuje Marmite a vzniká jako vedlejší produkt při výrobě piva. Má velice výraznou slanou glutamátovou chuť, říká se o ní, že jí buď milujete, nebo nenávidíte. Já se řadím spíš do druhé skupiny. Ale pro extrémy nemusíme chodit vůbec daleko, podívejme se třeba na věhlasnou anglickou snídani.

Snídaně - základ dne

Volské oko nebo míchaná vejce, osmažená slaninka, opečené klobásky, toustová topinka, fazole v rajčatové omáčce, zapečené rajče, smažené žampiony a vynikající bramborová placička. Je to přímo ranní hostina. Takovouto smaženou voňavou nálož vám přinesou, pokud si v kterékoli anglické hospodě či kavárně objednáte tradiční anglickou snídani. Ale nebojte, tuto kalorickou bombu žádný Angličan nejí denně, ale doporučuje se třeba jako vynikající „vyprošťovák“ po propité noci.

Skutečná snídaně pravého Brita je mnohem víc ordinérní. Je to buď ovesná kaše, nějaké cereálie nebo topinka s máslem a džemem. Přesto je radno nasnídat se vydatně, protože oběd není v Anglii zdaleka ta důležitý jako v Česku.

Oběd jménem sváča

Oběd je opravdu považován za ne příliš podstatné jídlo. Dětem do školy se dá jen sendvič se šunkou, jablko nebo sušenka, případně malý pytlík brambůrek. V supermarketech pak potkáte nekonečnou nabídku obložených toustových chlebů. Jedná se pravděpodobně o pozůstatek z industriálních dob, kdy si dělníci do fabrik nosili skromný balený oběd, protože na nic víc nebyl čas ani peníze.

Dalším oblíbeným poledním“ rychlojídlem“ jsou nejrůznější masem plněné taštičky. Ty jsou v Británii velice tradiční a dají se koupit jak v supermarketu nebo pekařství, tak i na trzích. Zajímavé je, že tyto těstové taštičky opravdu vznikli jako taška. Lidé, kteří si chtěli vzít někam na cestu uvařené maso nebo zeleninu si ho ve středověku zapékali do těstových tašek, aby se jim lépe převáželo. Jednou z nejznámějších taštiček je takzvaná cornish pasty s tradiční hovězí a bramborovou náplní, kterou vynalezli cornwallští horníci. Ti v dolech pracovali s umazanýma rukama a neměli možnost si je na oběd někde umýt. Aby se chránili před jedovatým materiálem, který měli na rukou, pekly jim jejich manželky pirohy a tlustými okraji z těsta, za ně horníci svačinu drželi a po jídle je vyhodili.

Mým nejoblíbenějším obědem byl zapékaný toust, anglicky doslova sendvič s rozpuštěným sýrem. Jedná se o celozrnný toustový chléb zapečený s místím vynikajícím sýrem čedarem. Čedar je v anglické lednici naprostou nezbytností. Angličané ho kupují po velkých půl kilových cihlách a rádi ho zapékají a strouhají do mnoha jídel. Do zapékaného toustu se může přidat i zajímavá nakládaná zelenina s názvem pickle. Jde o směs tuřínu, mrkve, cibule, celeru a kyselých okurek nasekaných a smíchaných do chutné kyselé omáčky, které se říká někdy také čatní.
Produktů s přízviskem čatní (chutney), najdete v britských obchodech spousty. Zdejší kuchyně je totiž již od koloniálních dob velice ovlivněna tou indickou.
 
Večeře králů
Jestliže jí Britové přes oběd skromně, patřičně si to vynahradí při večeři. Ta bývá teplá a bohatá. Nesmí chybět nejrůznější vařená zelenina od mrkve, hrášku a kapusty až po brokolici, fazole a červenou řepu. To vše je většinou příloha k pečenému masu (hovězímu, jehněčímu nebo i kuřecímu), oblíbeným klobáskám nebo párkům zapečeným v palačinkovém těstě. Typickou přílohou jsou brambory, buďto v celku vařené a neoloupané, rozmačkané do drti i se slupkami nebo formou námi dobře známé bramborové kaše.
Za velice anglické jsou považované i fish and chips, čili obalovaná ryba s hranolkami (politými octem). Na druhou stranu Angličané jsou velkými milovníky mezinárodní kuchyně v čele s tou italskou a indickou. Pokud tedy nejste zrovna milovníky dušených mas, nakládané zeleniny a bezpočtu druhů klobásek a jitrniček, nezůstanete v Anglii o hladu.

Odyssea o chlebu
Mně v Anglii nejvíce chyběl chleba. Mají tam sice mnoho druhů pečiva, všechno je ale jen variace na měkké toustové těsto, které se mi po pár týdnech docela zhnusilo. Nemohla jsem se zbavit nepříjemného pocitu, že žvýkám jen ochucenou vatu pomazanou máslem a začalo se mi stýskat po pravém českém kváskovém chlebu s poctivou kmínovou chutí a křupavou kůrkou. A jelikož ten, jako jedna z mála věcí, nelze v tamních obchodech sehnat, naučila jsem se ho péct sama. Pšeničnou a žitnou mouku, kmín, sůl a vodu, tam totiž mají běžně k dostání. Poradcem mi byl samozřejmě internet a šikovné české blogerky, které se zabývají pečením chleba v domácích podmínkách. Po pár nezdařených pokusech jsem své pekařské schopnosti docela slušně vyladila. Před tím jsem ale například, díky chybnému překladu, upekla chleba s Římským kmínem místo obyčejného kmínu. Ten se přidává hlavně do indické a mexické kuchyně, takže si dovedete představit, že v chlebu to nebylo úplně ono. Dnes už ale vím jak na to, takže kdykoliv mohu zase zajet do Anglie nebo kamkoliv jinam do daleké ciziny a jíst tam chleba, šťastně až do smrti.