Dnes už zase můžu „skály lámat“

Mnoho let jsem se starala a pečovala o zdraví mnoha lidí a také členů mé rodiny. Nikdy jsem si nepřipouštěla, že bych i já mohla onemocnět. Vždycky jsem si říkala, že tím, že pracuji ve zdravotnictví, jsem si vytvořila velmi silnou imunitu proti všem chorobám.

Je mi 61 let a pětadvacet let jsem pracovala jako zdravotní sestra. K tomuto povolání mě přivedlaa nevyléčitelná choroba mého otce. Celé dětství jsme se s maminkou a sestrou pečovaly o tatínka, který měl roztroušenou mozkomíšní sklerózu. Zemřel, kdy jsem nastoupila do prvního ročníku střední zdravotní školy.

Drobné neduhy, nic víc

Při svém povolání jsem se setkala s mnoha nemocemi, a tak jsem si myslela, že se mi všechny choroby budou tzv. „vyhýbat“ a nemůže se mi nic stát. S přibývajícím věkem  se začaly projevovat určité zdravotní problémy. Např. ve svých padesáti jsem zjistila, že jsem alergická na prach, pyly trav a začala navštěvovat alergologa. Sezónně jsem začala užívat léky na alergii. Asi za dva roky jsem zjistila, že mám zvýšený krevní tlak a také zvýšenou hladinu cholesterolu. Ale to nebylo nic proti tomu, co se mi stalo letos v březnu. 

Pak udeřila těžká nemoc

Jako každé ráno jsem vstala, ale tak nějak divně mě bolela hlava. Uvařila jsem si kávu a při snídani jsem najednou zjistila, že při pití mi vytéká tekutina levým koutkem z úst. Šla jsem se podívat do zrcadla, ale neviděla jsem nic neobvyklého. Také mě začala bolet záda, byla celá ztuhlá.  Ale co, vezmu si prášek proti bolesti a až zabere, sednu do auta a odjedu podat daňové přiznání.  Což jsem udělala, ale po zaparkování  jsem vystoupila a cítila, jak se motám,  nemohu jít rovně a stále chodím doleva.

Vyřídila jsem daně, sedla do auta, ale cestou jsem už neudržela levou rukou volant, stále mi padala do klína. Dojela jsem domů, ani nevím jak. Šla jsem k zrcadlu, a když jsem spatřila, jak mám pokleslý levý koutek a nemohu hýbat levou rukou a nohou, došlo mi, co se stalo. Volala jsem dceru a ta zařídila odvoz do nemocnice. Následovalo vyšetření, potvrzení diagnózy mozkové mrtvice a hospitalizace. 

Pomáhá jen rehabilitace

Po propuštění z nemocnice jsem začala s rehabilitaci doma tak, jak mi ukázala rehabilitační sestra v nemocnici. Celá moje rodina se mi snažila pomáhat.  Chtěli mi zajistit rehabilitační léčebnu, kde bych mohla intenzivně rehabilitovat, aby se moje ochrnutí zlepšilo co nejlépe.

Po nějaké době mi manžel sdělil, že objevil terapeutku čínské medicíny paní Alenu Knapovou z čínské kliniky na Praze-východ, kde se za pomoci prvků „staré čínské“ medicíny obnovuje a udržuje zdraví. No dobře, vyzkouším to, řekla jsem si, ale jako zdravotní sestra jsem tomu moc nevěřila.  Ale to jsem se mýlila. Léčebné metody staré čínské medicíny na mně a na moje  onemocnění  působí velmi pozitivně.

Zabrala čínská medicína

Při příchodu na rehabilitaci se položím na lehátko, v místnosti je naprostý klid, tiše hraje relaxační hudba. Paní Knapová poklepem otevře všechny důležité cesty a pohmatem rehabilituje všechna nemocná místa. Naprostý klid a tichá hudba mě velmi často uklidní tak, že usnu. Celou jednu hodinu se mnou tímto způsobem pracuje. Po příchodu domů jsem unavená, ale velmi příjemně a jdu si odpočinout. Druhý den jsem  uvolněná, nabitá energií a  jak se lidově říká mohla bych „skály lámat“. Nevím přesně, jak všechno na mne působí a nesnažím se to ani pochopit. Pouze vím, že tam chodím velmi ráda a každý, kdo mě zná, tvrdí, že dneska vypadám tak, jako kdybych žádnou mozkovou mrtvici neměla. Jezdím na kliniku dodnes dvakrát – třikrát týdně. Jsme přesvědčená, že pokud člověk chce něco pro své zdraví udělat, musí hlavně věřit, mít pevnou vůli nepodat se chorobě, bojovat,  při zdravotních problémech něco pro to své zdraví udělat a pečovat o něj. Touto cestou chci terapeutce Aleně Knapové ze srdce poděkovat.

Text i foto nezoufalka Milena