Už víme, že život dokáže pohladit i nafackovat. Jednou jsme dole, jednou nahoře, ale i přes jizvy na duších a překážky jdeme dál s úsměvem a zvednutou hlavou. Jsme přece nezoufalky!
Příběhy zajímavých žen, které se dokázaly porvat se životem
"Jako malá jsem nikdy nepřemýšlela o tom, co budu dělat. Protože jsem se dobře učila, tak jsem se dostala na gymnázium. V té době jsem cítila, že chci dělat práci, která má smysl a kde bych mohla pomáhat lidem," říká o sobě Monika Kopřivová, jejíž příběh může být inspirativní pro mnohé čtenářky. Posuďte samy...
Potkala jsem po deseti letech spolužáka z vysoké. Řeč se brzy stočila k našim synům, oba jsme stihli jen jedináčka, ten můj je o pár let starší. Kamarád tedy teprve teď zažívá to, co já už mám jakž takž za sebou - z jeho bystrého veselého kluka se stal zoufalý puberťák.
Zpět k článku + Přidat komentář
Vladimíra . 19.07.2011, 16:55 |
ZkušenostNezažila jsem klukovskou pubertu, ale mám díky svým dcerám už za sebou dvě holčičí puberty. A tak mohu zodpovědně prohlásit: Každá puberta jednou přejde a z našeho potomka se vyklube zralý jedinec. Puberta patří přirozeně k vývoji člověka a pokud ji člověk nemá před nástupem dospělostí, je to průšvih. Přijde později... Takže ať žije puberta! |
|
Stanislava V. 26.06.2011, 07:42 |
Vše se v dobré obrátíMám tři děti - 25, 22, 14 a prožitky spojené s pubertou dnes již dospělých dětí mám stále v živé paměti. Mé mateřské srdce plakalo lítostí nad hádkami a "bojůvkami" dcery a syna, kteří se před mýma očima měnili v nadneseném slova smyslu v malé lstivé "šelmy". A dnes.... Mé srdce je naplněno pýchou a radostí. Z malých a nezkrotných puberťáků (nemám příliš ráda toto označení) se stali nádherní lidé. Nádherní ve smyslu vnitřní krásy. Jsou stále v kontaktu a připraveni si v kteroukoli denní dobu pomoci a vyjít vstříc. A nejvíc pohladí jejich starost o mne. Nebojte se tedy, není čeho. Dočkáte se nádherné přeměny puberťáka ve skvělého člověka. |
|
Eva H. 24.06.2011, 15:21 |
Svata pravda.....bohuzel |