Jak jsem se stala nezoufalkou

Danin příběh je typickou ukázkou, že každá z nás může vzít osud do svých rukou. Jen sebrat odvahu, udělat tlustou čáru a začít znova. A to v každém věku.

Moje maminka byla nesmírně vytížená lékařka. Chtěla být perfektní v práci, chtěla mít perfektní domácnost, chtěla, abychom (o 5 let později se narodila setra) měly pravidelnou teplou stravu…a ač otec pomáhal, seč mu síly stačily, maminčiným požadavkům nedostál. Byla velmi náročná na sebe, ale i na druhé. A bohužel jí naprosto chyběla sociální inteligence a schopnost empatie.  Chtěla, abychom byly nejlepší z nejlepších, bohužel však používala negativní motivaci, namísto pozitivní.

Takže jsme prchly z domu co nejdříve to šlo, kamkoliv, hlavně pryč. Samozřejmě na vysokou školu. Seběvědomí na nule, strach promluvit, strach z posměchu, strach , že jsme k ničemu a nikdo o nás nebude stát…..a jak už to bývá…“vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá“,  provdala jsem se za člověka, který měl sebevědomí ještě nižší, než já. Navíc pochází z Kysuckého Nového města – z jedné nejzaostalejších oblastí na Slovensku. Takže moje úvaha, že ten je takový poddajný, ten mě bude mít rád, mě zavedla do manželství s tímto mužem.

Takže „suma sumárum“: 

Výchozí podmínky u mne: Oba rodiče VŠ vzdělaní, silná,ambiciózní, dominantní matka, otec v područí, já = něco, co matku jen zatěžuje, je na obtíž, bezvýznamné budižkničemu. Otec – inteligentní a férový člověk, ale bohužel měl slabší povahu a byl citově závislý na matce. Myslel si, že když bude ustupovat, bude doma klid. Nebyl. Tak jako já jsem si myslela, že čím více budu chápavá a milující manželka, tím lepší bude mé manželství. Nebylo – nebrala jsem v úvahu (budiž mi omluvou můj nízký věk), podmínky, ve kterých vyrůstal partner

Výchozí podmínky u partnera: Tchyně vyrůstala v pastoušce v Krupinských lazech  (Kysuce-jedna z nejzaostalejších částí Slovenska). Na zábavě narazila na tchána. Byl náměstkem místního výrobního obuvnického družstva V Kysuckém Novém Mestě, tedy „velké zvíře“. Tchyni bylo 17 let, když se za něho provdala. Hleděla na něj  jako na svatý obrázek a věrně mu sloužila, pomineme-li, že rodila jako jabloň jedno dítě za druhým.

Tchán byl světák, elegantní, samolibý, úspěšný , falešný, promiskuitní. Jeho heslem bylo: podveď, obelži, zapři, vyhni se zodpověnosti, tato práce muži nenáleží….atd. A v tomto duchu vychovával své syny – aby prý věděli, jak se správný chlap chová. A když se mu něco nelíbilo – nelenil  a „výchovně“ používal opasek a ponižující slova. Takže z tohoto prostředí vyšel můj manžel – jemuž otec také neopomněl vysvětliT, že je neschopný slaboch apod.

Co z toho mohlo vzejít? Manžel se rozhodl být tím mužem, kterého si otec představoval, a já byla jako v Jiříkově vidění, nechápala jsem , co se děje, vždyť takhle to přece  být nemělo… Pořád jsem doufala , že se něco změní, že pochopí, přečetla jsem všechny knihy, které o vztazích vyšly, Plzáka mám „ v malíčku“ ….do toho „cvokhausu“ se narodily dvě děti, dnes jsou dospělé a naštěstí jsou skvělé.

Útěk do pracovní kariéry

Manžel nic nepochopil, zato jsem však pochopila já. Kniha od Robin Noorwoodové „ Ženy, které příliš milují“ mi otevřela oči.  Měla jsem pocit, že ta kniha byla snad psána podle mne.  Tím  jsem pochopila, že na rodinný život mohu zapomenout , a soustředila jsem se na sebe. Začala jsem se trvale se vzdělávat v oblasti osobního rozvoje, komunikačních a prezentačních dovednostech atd. A výsledky se dostavily:

Obchodní zástupce-vedoucí obchodních zástupců-manager-ředitel. Čím více jsem stoupala po kariérním řebříčku, tím více ponižování jsem musela snášet od svého manžela, který jakoukoliv práci na své osobnosti odmítal. Jeho doménou byly prostitutky, „kamarádi“, oslavy, návštěvy, hospody.  Pracovala jsem na 200%, jen abych nemyslela na své pseudomanželství. Pak jsem se psychicky zhroutila. Připisovala jsem to přepracování syndromu vyhoření.

Organismus řekl dost

Když manžel viděl, že “ výrobní stroj“ se porouchal, sebral se a odkráčel za milenkou.Po pár dnech, kdy jsem byla v naprostém šoku, jsem ožila a pochopila, že přepracování byl pouze zástupný problém, skutečným problémem bylo soužití, dá-li se to tak ještě nazvat, s mým manželem. Najednou jsem začala volně dýchat, a přestože veškeré závazky zůstaly na mně, zase jsem dostala chuť žít.

 Dnes pomáhám druhým

Začala jsem úplně znovu a v oboru, která mne před tím, než jsem se vdala, vždy zajímal-zdravá výživa, kosmetika….Začala jsem dodržovat očistnou kůru, v jejímž důsledku se mi den za dnem zlepšovala nálada, čistila pleť, mizely vrásky, přestaly padat vlasy a nové dorůstaly, ubývala váha (měla jsem 20 kg nadváhy). Když přijel něco vyřešit kolega, se kterým jsem se neviděla tři roky, nemohla jsem mu vymluvit, že jsem po faceliftu. Nevěřil, že můj facelift zafungoval zevnitřJ. Nyní se bavím a živím tím, že vedu ženy k tomu, aby si uvědomily svůj přirozený potenciál, že to, co na první pohled může vypadat jako absolutní konec, je vlastně mnohdy báječný začátek. Provádím je celým procesem a sama jim jdu příkladem.  Jenom to, že jsem v 56 začala s fotomodelingem, jsem ještě do svých materiálů zapracovat nestihla, protože poletuji jako hadr na holi mezi Prahou, Brnem, Opavou.

Nezoufalka Dana