Jak jsme si užili wellnes víkend

Zakoupili jsme si wellnes víkend a těšili se, jak si ho užijeme. Počasí nám přálo, sluníčko nám svítilo na cestu, ubytování bylo perfektní, jídlo dokonalé, prostě všechno super. Na recepci jsme si objednali vířivku na sedmnáctou hodinu.

Nikdy jsem ve vířivce nebyla a neměla jsem ani představu, jak to tam vypadá. Osprchovala jsme se, řasy jsem dobarvila řasenkou, pusu nalíčila rtěnkou, vlasy upravila a lehce přelakovala. Oblékla jsem se do svých nových plavek a mohli jsme vyrazit. Pod paží jsme svírali ručníky a hlásili se na recepci. „Ano prosím, vaše vířivka je připravená. Půjdete kolem bazénu a vejdete do skleněných dveří vpravo….“ odpovídá nám paní recepční s milým úsměvem. Vydali jsme se k vířivce kolem bazénu a vešli jsme do skleněných dveří. V místnosti přítmí, plno voňavých svíček, vůně a pára se linula z bublající vody. „Úžasný, co?“ pronesl rozněžněle manžel. „Je to krása, takové romantické,“ odpovídám.

Opatrně vcházím do vířivky a nohou hledám pevné místo. Manžel zavřel dveře a já dosedla do vody na nějaký výstupek. Už když jsem viděla, že zavřel dveře, hned mi proběhlo hlavou, jak to ustojím s mojí klaustrofobií. Snažila jsem se usmívat, ale do smíchu mi nebylo. Manžel vstoupil do vířivky za mnou a usedl v mé blízkosti. „Hmmm, to je paráda, co? Nechej si trysky stříkat na záda, to masíruje,“ labužnicky zavírá oči. Já jsem ráda, že vůbec sedím, protože mi voda sahá až pomalu k nosu, proto jsem stále zvedala bradu nahoru. „A natáhni si i nohy, tam to taky tryská,“ protáhne své nohy kolem mě a nechtěně do mě strčí. Lekla jsem se a chytla jsem se okrajů vířivky. Brada mi sklouzla pod vodu, že jsem se i trošku napila. „Dej pozor,“ okřiknu manžela. A už jsem ztratila náladu. Pára pomalu začala plnit celou místnost, svíčky blikaly a já si utírala zpocené čelo. Voda mi bublala stále výš a výš, protože  mi zadek klouzal z toho výstupku, na kterém jsem seděla. Nohy mi voda nadnášela, takže jsem neměla pevnou oporu. Vířivka mě přestávala bavit, moje klaustrofobie působila už velmi silně. Začalo se mi špatně dýchat, oči mi slzely a mně bylo jasné, že se mi rozpouští i řasenka. Proužkem látky z mašličky na plavkách jsem si utírala slzy a šminky. Nalakované vlasy mi plihly. Nedělal mi dobře ani pohled na manžela, jak si vířivku užívá. Spokojeně se usmívá, nastavuje na trysky svá záda, pak se otáčí a nechává si masírovat břicho, pak tam někam strčí jednu nohu, pak druhou a já trpím. Zuřivě se držím okraje vířivky, až mi bělají prsty, občas si utřu rozmazané oči a snažím se trošku mokrýma rukama nadzvednout zplihlé a lakem slepené vlasy. „Už mě to fakt nebaví, dusím se, štípou mě oči, mám mokré vlasy, topím se tu průběžné….jdu pryč,“ zlobím se a snažím se zvednout zadek z výstupku, na kterém sedím. Manžel otevře oči: „Tobě se tu nelíbí? Říkala jsi, jak je to romantické, ještě máme půl hodiny,“ a přetáčí se na záda. Já se snažím vyškrábat z vířivky, podklouzne mi noha a já zahučím zpět do bublin. „Já se z toho podělám, nemůžeš mi pomoct?“ už na muže zvedám hlas a bojuji s vírem vody. Manžel mě rukou chytne za zadek a snaží se mě nadzvednout a přitom být i vtipný: „Čí je to tady prdelka?“ a směje se a snaží se mě po zadku poplácat. „Jsi teda velice vtipný, to jo,“ odseknu mu. No mně to vtipný nepřišlo a vztekle jsme se zvedla. Konečně stojím, klepou se mi kolena, z očí mi tečou černé slzy a slepené nalakované vlasy mám přilepené k lebce. Ve skle ve dveřích jsem se na sebe podívala a bylo mi jasné, že je po úžasné romantice, kterou jsem si představovala a určitě i můj manžel. Ten když mě spatřil, se začal smát, a já jsem se nakonec rozesmála taky. Prostě ne všechno vyjde, jak si člověk představuje, přestože se zaměstnanci hotelu velmi snažili, aby hodina ve vířivce byla krásná, voňavá a romantická.  

Lýdie Dedíková