Kdybych byla neposlechla maminku!

Před několika týdny jsem oslavila devětatřicáté narozeniny a tak je celkem logické, že mě přepadla „bilancovací“ nálada. Přece jen, i s přihlédnutím k lékařským vymoženostem dnešní doby, polovina života už je v háji! A tak je celkem přirozené ohlédnout se, co jsem mohla udělat lépe. Nebo jinak…

A jak už to také bývá, vzpomněla jsem si na svou maminku. Jak mi často dávala rady do života, abych věděla, jakým směrem se mám vydat, abych byla úspěšná a spokojená. A v tu chvíli jsem si s hrůzou uvědomila, jak bych se měla, kdybych byla maminku neposlechla!

Kdybych se neučila

Už jako malá jsem slýchávala: „Není důležité, jak vypadáš, tak se pořád nenatřásej u zrcadla, raději se pořádně uč!“ Jak zpozdilá byla moje maminka! Kdybych se místo o rovnice, gramatiku, přírodovědu či němčinu zajímala o to, jaké jsou módní trendy, jaký mám mít správný make-up a kdy mám jít na kosmetiku, do kterého salónu se jít ostříhat a jak vypadá francouzská manikúra, mohla jsem být v osmnácti modelkou a místo přepočítávání účtů a přemýšlení, kolik mi zbude na domácnost, když zaplatíme měsíční splátku za hypotéku, jsem mohla řešit, zda si koupit náhrdelník nebo padesátý osmý značkový pár bot. Nebo přemýšlet, jestli těžce vydřené peníze z modelingu vrazit do obrazů či nemovitosti.

Kdybych se předváděla

„Přestaň se chovat jako komediant a pořád se po někom pitvořit! To tě v životě neuživí!“ Jako bych znovu slyšela svou milou maminku! Kdybych ji byla bývala neposlechla! Mohla jsem se dneska živit jako herečka, našla bych si bohatého sponzora nebo manžela v těch správných kruzích a nemusela bych se děsit pokaždé, když deset let stará pračka začne ždímat, jestli tentokrát ještě vydrží…

Kdybych ze sebe dělala chytrou

„Nech si ty poznámky ke všemu, co slyšíš nebo vidíš, myslíš si, že jsi snědla všechnu moudrost světa? Nikdo není na ty tvoje komentáře zvědavý!“ I to byl veliký omyl, maminko! Kdybych tě byla bývala neposlechla, mohla jsem dneska být známou moderátorkou, posílala do éteru jeden vtipný bonmot za druhým, glosovat politický či kulturní život, měla bych svůj vlastní úspěšný televizní pořad a nemusela bych řešit, jestli zaplatit dceři další kroužek nebo jí raději koupit boty na zimu! A ty bys mi nemusela půjčovat na novou sedačku…

Kdybych šla studovat do Prahy

„Zapomeň na studia v Praze nebo někde jinde, tam bys místo učení jen flámovala, lítala po diskotékách a stýkala se kdoví s kým!“ Vidíš, milá maminko, a kdybych to byla bývala dělala, mohla jsem na svou (kdysi) hezkou tvářičku, figuru a do pasu dlouhé vlnité vlasy lapit některého úspěšného hokejistu nebo fotbalistu a vůbec bych netušila, že existuje něco jako kontokorent nebo půjčka na auto!

Kdybych se vydala nepoctivou cestou

„Buď vždycky jenom poctivá, pracuj pořádně a nevymýšlej žádné podvůdky a kulišárny, jak si ulehčit práci! S poctivostí nejdál dojdeš a do politiky se nepleť, na to nemá slušný člověk žaludek!“ Já, hloupá, slušná a poslušná holčička! Kde jsem mohla jako úspěšná politička s darem výřečnosti a mírné dávky otrlosti a drzosti být! Mohla jsem být v několika správních radách nebo ve vedení strany a neřešila bych, jak sehnat slušný přivýdělek k mizernému příjmu, protože manželovi to služební poměr prostě nedovoluje.

Ale já šla do státní správy

„Pamatuj si, že jisté zaměstnání máš jenom ve státní správě, práce
u soukromníka je vždycky nejistá, zkrachuje a nedostaneš ani vindru!“ Jo, jo, maminko, zase jsem tě poslechla. Pro jistotu poctivě pracujeme ve státní správě s manželem oba. Věnujeme státu nespočet víkendů i osobního volna. Bohužel ale jenom jako zaměstnanci. Když se začátkem letošního roku rozhodovalo, o kolik procent se nám sníží mzdy, upřímně jsme se modlili, aby to bylo jen těch deset, neboť jinak bychom se asi stěhovali pod most…

A vystudovala vysokou školu

A tak jsem se poctivě učila, abych udělala mamince radost a abych byla v životě úspěšná. Stihla jsem vystudovat gymnázium, několik semestrů vysoké školy, poctivě pracovat jako sanitární sestra, laborantka, později sekretářka a celní deklarantka či asistentka ředitele. Stačila jsem se vdát a porodit dceru, abych se pak po letech vrátila k tomu, co mi radila maminka - spořádaně vystudovat (při zaměstnání v kultuře a práci o sobotách a nedělích) vysokou školu, abych konečně získala ve společnosti nějaké postavení.

A jsem téměř v kontokorentu

A tak jako poslušná dcera a vystudovaná historička bydlím s manželem (který při zaměstnání studuje druhou vysokou školu) a jedenáctiletou dcerou v bytě, koupeném před rokem a půl na hypotéku, protože prostě milión a půl z našich platů nenašetříme, i kdybychom se zbláznili. Ani jeden z nás není bohatý dědic ani šikovný podnikatel. Naším potěšením je, když nám na konci měsíce „zbude disponibilní pětistovka“.
Do plusu v kontokorentu jsme se totiž ještě nedostali. O vánocích si letos pod stromečkem podáme ruku, a až kolem poletí Ježíšek, vesele mu zamáváme. U nás pravděpodobně ani nepřibrzdí.

Ale stejně bych neměnila!

A víš co, maminko? Jsem ráda, že jsem tě poslechla! Celý svůj dosavadní život jsem se chovala poctivě, slušně a správně. Nikdy jsem nikomu vědomě neublížila (a snad ani nevědomky!), kdykoli jsem ráda podala pomocnou ruku a nebála se ani fyzické práce. Nikdy jsem se po zádech druhých nehrabala někam k vrcholu.  Mám zdravou, krásnou a šikovnou dceru, která mi dělá jen radost a milujícího manžela, o kterém vím, že se o něj mohu kdykoli opřít. A i když nikdy nebudu přepočítávat diamanty ani páry bot či luxusní kabelky, vím, že to se svou rodinou určitě nějak zvládneme. Stojíme totiž při sobě a máme se rádi – a na to bychom při tom veleúspěšném životě a přehazování peněz vidlemi jaksi neměli čas…

Vaše nezoufalka Olga Vránková