Nemusíte zvítězit, bohatě stačí se zúčastnit

Nezoufalka Jarmila Kubíková sice Eurobabičku nevyhrála, ale i tak si slavnostní finále této milé soutěže báječně užila. Hned zatepla jsme se jí zeptali na čerstvé dojmy.

Připadala sis na jevišti jak královna?

Já jsem na jeviště vstoupila civilně, žádné převleky. A zpívala jsem píseň Život je jen náhoda. A když jsem viděla rozzářené oči diváků, a někteří si zpívali se mnou, tak jsme měla určitě nádherný pocit. A když se diváci roztleskali, tak jsem si opravdu připadala jak královna. A když mě i mé kolegyně - soutěžící chválili, jak dobře jsem zpívala, tak jsem měla pocit, že musím vyhrát.

Co to udělalo s tvým sebevědomím?

Já jsem měla sebevědomí vždycky dost vysoké, ale po tom, kdy jsem odešla od manžela a nakonec přišla i o práci, tak jsem měla pocit, že jsem padla úplně na dno. A to, že jsem začala soutěžit v Eurobabičce, mi hodně pomohlo. Jela jsem za krásného letního dne do Prahy na casting, A uvědomila jsem si, kolik krásných žen se tu objevilo, ale také kolik jich nepostoupilo. A já ano. To ve mně nastartovalo takové sebevědomí, že jsem si našla nového přítele, rozjíždím s kamarádkou novou firmu a jsem se svým životem moc spojená. Takovéhle soutěže, kdy mají starší ženy možnost dokázat, že nepatří do starého železa nebo jen k plotně, ale že mají plno svých koníčků, že rády tančí, zpívají a dovedou si udělat ze sebe legraci, jsou moc důležité.

Co obecenstvo v Poděbradech nejvíc oceňovalo?

Jestli byl důležitější zjev, nebo kdo co předvedl? Já myslím, že porotu i diváky zaujala každá z finalistek tím, co předvedla, pokud prostě dokázala překvapit. Protože paní Alena, která vyhrála a já myslím, že oprávněně, vsadila na kankán, a když nakonec udělala provaz, tak si získala všechny. Přestože jí spadla páska z vlasů na oči, šlápla si na sukni a měla problém se z té země zvednout. Ale zaujala a překvapila.

Která disciplína zabrala nejvíc u tebe?

Já myslím, že jsem překvapila tím, že jsem si dovolila zpívat. Žádná jiná si to netroufla, i když určitě zpívají krásně. Ale chce to odvahu, stoupnout si za mikrofon a zazpívat. On je pro někoho problém vůbec na ten mikrofon promluvit, ale myslím, že těch deset zajímavých žen ve finále s tím problém nemělo. Ale zpívat, to chce kus odvahy. Já měla tu výhodu, že jsem pracovala v médiích i v televizi a mikrofonu se nebojím....

Potom jste si asi užívaly na večírku, že…

Večírek byl skromný, jistě ne tak bombastický, jako mívají třeba missky, ale my si to báječně užily. Fotily jsme se, já jsem si půjčila šerpu i korunku vítězky a užila si chvíli slávy. Po dlouhém povídání a plánování jsme pak nocovaly v krásném hotelu Zimní lázně jako královny.

 Přivezla sis něco na památku?

Přesto, že jsem se nedostala mezi první tři, tak jsme i my ostatní dostali dárky, sponzoři dávají radši výrobky než peníze, takže jsem si přivezla balení dvou piv, misku z broušeného skla a také tašku plnou sáčků mouky. Jedním ze sponzorů byla totiž firma mlýny J. Voženílek. Jen mě zklamalo, že ta mouka byla stejná - jen polohrubá. Tak už jsem podělila kamarádky… A ta miska mi bude tenhle báječný zážitek, který bych všem ostatním nezoufalkám upřímně přála, pořád připomínat.

Ptala se Eva Houserová

Foto: Jarmilin archiv