Nový byt – nový život

Byt paní Heleny budiž ukázkou, jak jde ze zatuchlé špeluňky vytvořit ukázkové obydlí, když se jeho proměny chopí šikovný architekt. Stěhovat se z většího do menšího je pak docela radost.

 Paní Helena prožila většinu života v činžovní vile, ale majitel měl s nemovitostí jiné záměry, a tak si nájemci museli začít hledat nové bydlení. Naše hostitelka přiznává, že z této vidiny nejdřív měla noční můru, brzy se ale potvrdilo úsloví, že všechno špatné je k něčemu dobré. „Nakonec jsem usoudila, že se v důsledku stěhování zbavím nepotřebných věcí, třeba se mi poštěstí usadit se blíže k dcerám a nebudu muset jezdit za vnoučkem přes celé město.“

Tahle ratejna že bude krásný byt?

Předsevzetí paní Helenu zdravě nastartovalo a společně se starší dcerou začaly hledat nový byt. Helenina dcera je architektka a maminka do ní vložila veškerou důvěru, že pro ni objeví příjemné bydlení a pomůže jí ho také upravit. „Prošly jsme spolu desítky bytů, některé se mi líbily, ale Tereza vznesla námitky, protože tam objevila nějakou překážku, která bránila jejím představám. O to víc mě šokovalo, když jsme dorazily sem a Tereza po důkladné obhlídce řekla:´Ale ano, tady bude nádherný byt.´ Tehdy mi bylo jasné, že architekti mají zvláštní schopnost vidět prostor jinak, než my laici,“ říká Helena. Když ale poprvé otevřela dveře družstevního bytu, který byl k mání, okamžitě chtěla utéct. „Uprostřed obýváku stála vana. Tam, kde je dnes technická místnost, trůnil záchod. Byt byl v podstatě ohromná ratejna zanesená nepředstavitelnou páchnoucí špínou. Moje předchůdkyně prý zachraňovala toulavé kočky, žil jich tady celý houf, na balkoně hnízdili holubi, což s kočkami nejde moc dohromady, ale stopy, které tady zůstaly, nasvědčovaly, že jejich soužití asi fungovalo,“ vzpomíná naše hostitelka dnes už s úsměvem na počáteční okamžiky na své nové adrese.

„Neviditelné“ úložné prostory

Když profesionální firmy příbytek vyčistily, mohla architektka Tereza Froňková začít uskutečňovat své plány. Zcela změnila dispozice bytu. Vestavěla do toho velkého prostoru obdélníkovitou místnost, pro názornější představu si připomeňte bytová jádra v panelových domech. V architektčině podání je ovšem tento prostor daleko fortelnější a nesrovnatelně lépe využitelný. S laickou nadsázkou se dá říci, že do každé zdi Tereza „vecpala“ nějaký úložný prostor, takže čisté stěny jsou pouze obvodové zdi. Všechna úložná místa totiž fungují systémem klik – klak, tedy pouhým dotekem prstu, což brání odhalit je na první pohled.

 Relax v zelené oáze

Na balkoně už dnes není po opeřených návštěvnících ani památky. Kdyby přece jen projevili choutky podívat se sem, nepustí je síť. Ta se ovšem ukázala i bezpečným opatřením při návštěvách vnoučka Tea, o nějž babička občas pečuje. Venkovní prostor vedoucí do zelené oázy vnitrobloku poskytuje hezkou relaxační oázu, pije se tu káva, víno, daří se tu květinám a to vše má naše hostitelka ráda. Přála si, aby i stěny balkonu byly bílé, stejně jako většina vnitřního vybavení. Tam architektka Tereza bílé sny své maminky respektovala, ale na balkoně upřednostnila barvu omítky domu. Architekti mají odvahu, fantazii, ale také pevné zásady.

 Bílou si nedala vymluvit

Bílý nábytek podtrhuje čistotu stylu, příjemných osvěžením je jídelní stůl a komoda ve světlém dřevu. Rozsáhlá knihovna zabírá celou stěnu, podobnou bychom v současných moderních interiérech nalezli už jen ojediněle. Knihovny buď vycházejí z módy anebo se čte méně … Knihovna  má v sobě zabudované dveře do ložnice.

Dostatek místa pro knihy i ošacení byl jedním ze zásadních požadavků paní Heleny, která se sem stěhovala z třípokojového bytu. „Vysněná bílá barva nábytku dceru sice příliš nenadchla, ale jako správný architekt mému přání vyhověla, protože člověk se má ve vlastním domově dobře cítit.“ A to se v případě naší hostitelky dokonale podařilo. Se změnou bytu i obměnou vybavení omládla také ona. Inspirujte se v naší fotogalerii nad článkem.

 Text: Dana

Foto: Richard Dvořák, www.fotografovani.net