O svářeči, který čte dětem

Dostala jsem tento krásný dopis od pana ředitele Miloše Richtera z Knihovny Vincence Priessnitze v Jeseníku. A dovolím si z něj zacitovat:

"Vážení přátelé,  rád bych se podělil o poznatek, jak někteří lidé vnímají knihovny a čtení dětí a dětem. Můj známý a přítel Roman žije se svou rodinou v Ostravě a pracuje v tamních slévárnách. Ve volném čase se věnuje rodině – dětem Vojtíškovi a Aničce. Pravidelně navštěvují místní knihovnu, kde si půjčují knížky, které pak spolu před spaním čtou. Roman však na děti a čtení myslí i o přestávce v práci. Jako schopný svářeč vytvořil i toto malé a výstižné dílko. Pozn.: čepice nepletl. Ty pletla moje žena."

K dopisu byly přiloženy fotografie opravdu skvostného díla – o ně jsme vás nemohli ošidit. Navíc jde o skulptury související se čtením a čtenářstvím. Jsou krásné a stvořené spontánně a s radostí. Uznejte sami, že to tak je!

Je krásné, když se v rodině čte, je krásné, když rodiče s dětmi tráví chvíle nad stránkami knížky a pak si o příběhu spolu rozprávějí – sílí vzájemná důvěra, pocit bezpečí, rozvíjí se slovní zásoba všech. A jakmile děcko začne číst, je ještě krásnější, když se ve čtení všichni střídají. Alespoň mne to velmi potěšilo, když můj syn na konci první třídy prohlásil: „Odteď už ti budu číst já!“ 

Vztah ke knize je velmi důležitý – dítě rozvíjí svou slovní zásobu, dokáže pochopit, co čtený text znamená a čte tedy s porozuměním, zároveň se dozvídá mnoho nového a učí se gramatiku, aniž by to „bolelo“. Čtení je obohacující i pro dospělé – no řekněte, kdy jste si naposledy přečetli třeba pohádku, kdy jste měli čas na chvilku poetiky a rozvíjení vlastní fantazie? A jsou-li mezi námi tací, co dokáží ještě ČTENÁŘSTVÍ takto podpořit vizuálně, nezbývá než zatleskat: dávám panu Romanovi z Ostravy palec nahoru! 

Neúnavná propagátorka čtení potichu i hlasitě 
Jana Semelková