Poslechla jsem hlas své krve

Muzikantské a chorvatské kořeny ovlivňovaly život Anny Kordić po celý život, ale naplno se projevily až v jejím zralém věku. Teprve až odchovala svoje tři děti, a když byla téměř po třiceti letech propuštěna z práce v v bance, začala se naplno věnovat svému koníčku – zpěvu chorvatských písní.

Annin chorvatský původ sahá do první světové války, odkud si její děda, který byl coby voják zajat v Sarajevu, přivezl do Čech babičku Stefaniji. Když se jim narodil Annin otec, zase se vrátili do Chorvatska, ale osud se opakoval. Tatínek si později taky vzal Česku, takže se chorvatsko-české geny  jen posílily a rodina pendlovala mezi oběma zeměmi. „Můj děda byl v Chorvatsku kapelníkem místní kapely a i z české strany mám muzikantské geny, tatínkův bratranec byl Antonín Šroubek , který ve filmu hraje na housle píseň ,,Lásko , bože lásko“. Jeden čas, když jsme neměli kam hlavy složit,  jsme s rodiči bydleli v pražském hotelu Šroubek. To mi byly tři roky. Pak jsme žili v Českých Budějovicích, kde měla maminka rodiče,“ vzpomíná Anna na svoje dětství, které doslova prozpívala. S maminkou při vaření, ve škole i z otevřeného okna sousedům na celou ulici. „Naši mě v tom podporovali, u nás zpívala celá rodina. Chodila jsem taky zpívat do souboru.“ Ale jen co odrostla z dětských střevíčků, měl život s Annou jiné plány. A musela projít mnoha zkouškami, než se mohla vrátit ke svému milovanému zpěvu.

Nikdy neříkej nikdy

„O svém prvním manželství nechci mluvit, prožila jsem totiž domácí násilí a po sedmi letech se rozvedla. I v druhém manželství jsem se trápila, a taky skončilo rozvodem,“ odbývá Anna smutnější kapitoly svého života.“ Po trýznivých zkušenostech se zařekla, že už žádného chlapa nechce ani vidět. Pracovala jako bankovní úřednice a věnovala se svým třem dětem. „Když jsem jednou navštívila tatínkovu sestru v Pule, úplně jsem propadla chorvatské hudbě. Koupila jsem si tam nějaké magnetofonové pásky s jejich písničkami a doma si je pořád přehrávala. Od známého z Německa jsem si vyžádala chorvatské časopisy, které mi začal posílat a já se z nich učila  jejich řeč. Můj tatínek z toho nebyl nadšený, jako poloviční Chorvat tady neměl na růžích ustláno, celá naše rodina byla hlídána a kontrolována. Do Chorvatska se totiž volně jezdit nesmělo.“ Ale to Annu neodradilo a začala chodit do jazykové školy na srbochorvatštinu. A paní profesorka ji podporovala ve zpěvu, který jí obohacoval všední život. „Jistě to byl osud, který mi pak v roce 1989 přivál do cesty mého současného manžela Matka Kordiće, který tady byl pracovně se svou firmou ze Splitu a pak už tu zůstal kvůli mně.  Jsme spolu už přes dvacet let a pořád se milujeme,“ usmívá se Anna.

Tklivá melodičnost

Proč jí učarovaly chorvatské písně? Protože jsou melodické a jejich slova promlouvají o lásce a rodině. A mají v sobě i určitou tklivost. A i tu má Anna v sobě, protože musela překonat velké životní trauma. Její nejstarší syn se po návratu z vojny nešťastnou náhodou zabil elektrickým proudem. A i když je Anna šťastnou matkou dvou svých dospělých dětí a babičkou osmi vnoučat, po Honzíkovi se jí pořád stýská.  „Tato tragédie mě velmi poznamenala. Asi proto dávám do svých písní tolik citu. Vím, o čem zpívám a posluchači to oceňují.“ A klobouk před ní smekli i profesionálové. Její písně se Chorvatům tak zalíbily, že Annu pozvali do splitského rozhlasu i do televize Jadran. Vystupovala i v České televizi. A přitom je Anna vlastně amatérka, zpěvem se neživí. Vystupuje na různých charitativních akcích, v domovech důchodců a po klubech. Většinou bez nároku na honorář. „Velkou oporou je můj manžel,  i díky němu jsem už vydala tři CD. Přes léto žijeme na chorvatském ostrově Vis, kde máme manželův dům a přes zimu jsme tady v Čechách. Samozřejmě že miluju oba národy, prostě jsem jen poslechla hlas své krve, která má dvě řečiště. A jsem tak šťastná. A přestože jsem už v důchodu, život si užívám plnými doušky.

Chcete slyšet, jak Anna zpívá? Klikněte si pro ukázku:

http://www.youtube.com/watch?v=NyzsWcxVU-I&feature=emai

Připravila Eva Houserová

Foto: Annin archiv