Příběh piškotový

Křehká blondýnka s vlasy do pasu v sandálkách nastoupila do vagonu metra na Hradčanské. Sedla si vedle staršího pána, způsobně dala nohu přes nohu, rozhlédla se po lidech a nenápadně vsunula ruku do kabelky na klíně.

Chvíli se nic nedělo, zřejmě měla nějakou práci uvnitř. Pak se znovu rozhlédla kolem sebe a rychlým pohybem vytáhla hnědé kolečko s malým bochánkem na povrchu. Zvedla ruku do výše očí a zálibně si jej prohlížela. Přivřela oči a začala okusovat piškotový pamlsek kolem dokola. Zbylo jí menší kolečko. Zkoumala pohledem marmeládu pod čokoládovou polevou. Ohryzávala dál, až jí zbyl kousek podobající se kostičce čokolády. Zavřela oči a strčila ho do pusy. Olízala si opatlané prsty jeden po druhém a nejednou u toho nahlas mlaskla. Přitom hýbala prsty u nohou a zhluboka dýchala. Po chvilce otevřela oči a vytáhla další. Čekala jsem podobnou etudu, ale dívka na nic nečekala a strčila piškot do pusy celý. Skousla a ve vteřině se jí udělaly boule v obou tvářích. Vypadala jako sysel. Olizovala si rty a kousek čokolády jí uvízl v levém koutku. Snažila se ho decentně vylíznout, ale výsledkem byla nevzhledná šmouha. Asi ji cítila, a tak si vytřela koutek prstem. Pěkně nahlas jej olízala a znovu zalovila v kabelce. Teď nejdřív ocucala čokoládu, pak jazykem oddělila marmeládu od piškotové podložky a tu hodila jen tak ledabyle do kabelky. Pokyvovala hlavou a pohupovala nohou. Zřejmě se přesvědčovala, že jí to stačí. Že by si měla něco nechat na potom.

Pak skoro neznatelně zavrtěla hlavou a znovu sáhla do zavazadla. Vytáhla celou krabičku, roztrhla obal a koukala na řadu koleček poskládaných za sebou. A pak se do toho pustila. Lidi jí nevadili. Ona jim asi trochu ano, protože vzdychala a mlaskala, dokonce jí pár drobků upadlo vedle sedícímu pánovi do novin. Podíval se na ni, ona se pousmála a pokrčila rameny. Pak už měla zřejmě naspěch, neboť nastrkala piškoty do pusy jeden za druhým a ani nečekala, až polkne. Pak si vzpomněla na piškot bez čokolády, a začala hrabat v kabelce. Když ho vytáhla, byl sice trochu polámaný, ale šoupla ho tam taky.

Na Náměstí Míru se zvedla, smetla drobky ze sukýnky na podlahu, naučeným pohybem přetřela rty růžovým leskem, který vytáhla odkudsi a jako dáma vykráčela z vagónu. Odpadky, co zbyly po sváče, hodila do koše pod schody, pohodila hlavou a nastoupila na eskalátor. Tím piškotový příběh skončil, avšak kdoví, jaký si připraví na příští cestu: jablkový, popcornový …

Renáta Šťastná

Foto: redakce