Šmejdi, neoslovujte nás a neobtěžujte

Není dne, abychom nebyli na ulicích osloveni někým, kdo nám něco vnucuje nebo napřahuje dlaň a chce na něco peníze. Většina z nás to považuje za obtěžování a ty, co nám zastupují cestu, ignoruje, nicméně slabší nátury občas podlehnou a s těmi otravnými individui se dají ze slušnosti nebo ze zájmu o téma aspoň do řeči. A pak mohou dopadnout jako paní Zuzana.

Nedávno ke mně přistoupila milá slečna, že dělá anketu na téma zdravého životního stylu. A protože se o něj zajímám, a snažím se, aby moje rodina tyhle zásady dodržovala, odpověděla jsem jí na několik otázek a poskytla jí i kontakt s tím, že anketa je slosovatelná a výherci této soutěže budou zdarma pozvání na seminář o zdravém stravování. Asi za týden mi volali, že jsem byla vybrána a zvou mě na tu přednášku do salonku jednoho hotelu. Namísto očekávané přednášky nás však čekal prodej kuchyňského nádobí. Opravdu mě to rozzuřilo, žádné nové hrnce nechci. Vstala jsem, řekla jsem jim od plic své a odešla středem. Mnoho jiných lidí tam ale zůstalo, a možná někteří tomu vymývání mozků o zázračných hrncích podlehli a koupili si je. Píšu vám to proto, že nejsem důvěřivá seniorka, ale akční máma dvou malých dětí, a přesto jsem naletěla. Mrzí mě, že jsem zbytečně ztratila čas, který jsem mohla věnovat něčemu smysluplnému. A pouličním slečnám se už budu vyhýbat, i kdyby mi nabízely hodinky s vodotryskem.

Zuzana Havlíčková, Praha 

Ilustrační foto: archiv