Ti Britové jsou trošku zvláštní, není-liž pravda?

Než se pustím opět do toho, jak přesně probíhal můj anglický pobyt, ráda bych věnovala jednu kapitolku místním podivnostem, nad kterými mi zůstával rozum stát.

Cizinec z údivu nevyjde

Dvakrát týdně jsem chodívala do místní college na kurzy angličtiny pro cizince. Byli jsme pestrá parta, Češky, Polky, Maďarka, Rumun, Portugalec, Italky a Číňanka. Hádejte, co bylo naší oblíbenou zábavou - konverzace na téma „co na Angličanech a jejich zvycích naprosto nechápeme“. Byly toho mraky a každého z nás zaráželo něco víc či míň. Závěr těchto diskuzí byl ale vždy skoro stejný: „Angličané jsou prostě blázniví.“

Velká Británie, v 18. a 19. století nejsilnější světová velmoc, epicentrum evropské industrializace a sedmá největší ekonomika světa… Může mi někdo vysvětlit, proč mají v zemi na této úrovni pokroku rozdělenou teplou a studenou vodu do dvou kohoutků? Proč, když si myjete ruce, musíte buď umrznout, nebo se opařit? Angličanům ale vůbec nevadí, že máme ve většině civilizovaného světa kohoutek jen jeden. Kdo chce příjemně teplou vodu, ten si přece zašpuntuje umyvadlo.

Čaj, omeleta, puding

Angličané nemají výraz pro „dobrou chuť“. Nebo spíš, před jídlem nic neříkají, což je pro Čecha opravdu nezvyk. Nevím, zda je to běžné české pravidlo, ale u nás doma se bez burácivého „dobrou chuť“ nesmí začíst jíst. V Anglii začíná každý s jídlem ve chvíli, kdy přijde ke stolu, případně když si nandá jídlo, společné stolování tedy nemá žádny jasný start. Vrcholem neslušnosti je ovšem vstát od stolu dřív, než poslední člen rodiny dojí. V kuchyni se vůbec odehrává hromada podivností. Například omeleta se vaří v mikrovlnce a čaj se nikdy nelouhuje přímo v hrnečku. Vždy ho musíte udělat do konvice, i pokud byste měli chuť jen na půl šálku, a pije se pochopitelně s mlékem.

K snídani se jí cereálie nebo ovesná kaše a k obědu malý sendvič nebo brambůrky. Máte hlad? Počkejte si do večeře, přibližně v 9 večer dostanete teplou hostinu o několika chodech a pak hybaj na kutě s plným břichem. Pokud ještě nejste dostatečně zmatení, mohu dodat, že v Yorksheeru, kde jsem žila, se večeři říká čaj (tea) a dezertu puding. Věty jako „dnešní puding je jogurt“ jsou zde na denním pořádku.

Jsi oukej?

Otázku, zda jste v pořádku, vám někdo položí přibližně tak stopadesátkrát denně. Nedělejte si s tím starosti. Neznamená to, že vypadáte unaveně nebo nezdravě, pro Angličany je to ekvivalent pozdravu nebo otázky „jak se máš“. Často se stane, že ji na vás někdo vyhrkne a ani nečeká na odpověď, pokračuje dál v chůzi. Nicméně od vás se očekává, že se usmějete a řeknete, že vše je v pořádku. Neodpovídat nedoporučuji, párkrát jsem to zkusila a příslušného Angličana tím dosti zmátla…. Takže pozor, oni vaši odpověď bedlivě poslouchají!

Nezapomeňme na pohlednice

Na hlavní obchodní třídě v malém městečku, kde jsem žila, byly dva butiky, drogerie, potraviny, obchod s elektronikou, papírnictví, knihkupectví a čtyři obchody s papírovými přáníčky. Přáníčka, anglicky „cards“ jsou v Británii ohromný byznys. Má vaše babička 73. narozeniny, rodiče 20. výročí svatby, váš bratranec si zlomil nohu nebo chcete poděkovat kamarádovi za to, že vám pohlídal psa? Na každou z těchto bizardních situací najdete v přáníčkovém obchodu několik přímo určených karet. Lidé si posílají pozdravy na přáních jak šílení především o Vánocích. Nejdřív pošlete před svátky minimálně 20 přání své rodině a přátelům a po svátcích pošlete dalších 30 děkovných pohlednic všem, kdo ji poslali vám. Tento nekonečný koloběh papírových přání vysvětluje pravděpodobně komerční úspěchy Britské královské pošty a nezastavitelný úbytek deštných pralesů.

Je toho víc

Mohla bych na toto téma psát ještě víc, ale nechám si nějaké trumfy na později. Za jedním si ale stojím:  Angličané jsou trochu blázni. Ale nejen to, jsou také roztomilý a fascinující národ se spoustou skvělých vlastností.  A já jim připíjím. Připíjím čajem v konvici: „Na rozkošné podivnosti!“