Už víme, že život dokáže pohladit i nafackovat. Jednou jsme dole, jednou nahoře, ale i přes jizvy na duších a překážky jdeme dál s úsměvem a zvednutou hlavou. Jsme přece nezoufalky!
Příběhy zajímavých žen, které se dokázaly porvat se životem
"Jako malá jsem nikdy nepřemýšlela o tom, co budu dělat. Protože jsem se dobře učila, tak jsem se dostala na gymnázium. V té době jsem cítila, že chci dělat práci, která má smysl a kde bych mohla pomáhat lidem," říká o sobě Monika Kopřivová, jejíž příběh může být inspirativní pro mnohé čtenářky. Posuďte samy...
Zoufalé zážitky prožíváme bohužel občas všichni. Ale nezoufalky se nad ně povznesou a ještě je dají k lepšímu ostatním. Nabízíme jeden z nich.
Jsem zpěvačka, dosti cestuji a málokde přespávám, radši to vždy beru na otočku do své postele. Ale v osudný den to prostě nešlo. Byla jsem koncertovat dosti daleko na Moravě. Měla jsem řádně objednán pokoj, a tak jsem ještě den před odjezdem zavolala do hotelu, zda je vše v pořádku. Telefon zvedl nějaký pán a dosti s nechutí mi sdělil, že co si jako myslím, že jsou soukromý hotel, a že nikdy nemám nic jistý, ale že jsem tam zapsaná. Říkám si, asi se špatně člověk vyspal, co nadělám.
Nastal den D, a já se vypravila na cestu. Z nádraží to byl kousek a za pár minut jsem vstoupila do menšího hotýlku. Za pultem recepce stála přívětivě se usmívající paní recepční. Po přivítání mi nabídla papír k vyplnění, tak nějak jako za dřívějších dob. Se vším všudy. Dost jsem se podivila, ale majitel to prý vyžaduje, asi nemá počítač, a tak jsem ten papír vyplnila.
V tom jsem si všimla, že hned za recepcí se pnou značně strmé schody vzhůru. Nikde žádné upozornění, že by byl k dispozici výtah. No tak to já asi s mým meniskusem nevyjdu, pomyslím si, děvče, to je chyba. Ptám se, ale recepční pokrčí rameny a neodpoví. Prosím promiňte, budu muset přejít do jiného hotelu, je mi to moc líto! A chystám se s omluvou k odchodu.
V ten okamžik z vedlejší místnosti vyletěl rozzuřený býk, tedy člověk mužského pohlaví. Malý obtloustlý chlapík. Co si myslíš ty káčo blbá, táhni k čertu krávo, já se kvůli nějakým zasr... pražským umělcům nepos.... Náno blbá, máš výtah za rohem!!! Řve na mě jako zběsilý. Pane, co na mě křičíte ??! Co si to dovolujete vůči hostu ??! Ty náno blbá, ty nejsi žádný host !! Řve dál, co mu hlasivky stačí, kulturní dům za tebe platí fakturou, tak nejsi žádný můj host! Vypadni odtud, náno pražská !!
Začala jsem vidět rudě, ale ovládla jsem se: Pane, husy jsme spolu nepásli, proč mi tykáte? A proč mi recepční neřekla, že je zde výtah ??! Zavolejte mi šéfa! Ale to jsem si zavařila. Víš kdo já jsem ??! Já jsem majitel hotel! Řve na mě ten mužík. No to jste se předvedl, pane majiteli, odcházím… Zabiju tě ty svině pražská!!! Řve, a začne mě ohrožovat vrtákem, kterým se stále oháněl dosti blízko mého oka. Už jsem měla nervy na pochodu a velký strach, srdce až v krku. Ale stále se tvářím, že se ho vůbec nebojím. Srdce jsem měla až v krku. To už jsem se dala strhnout a řvu na něj také /chyba, vím/ ale prostě jsem se neudržela. Vrazím ti ten vrták do oka, řval. No dobrá vraždu jste mi popsal, a tak volám policii. Uchopím mobil a chci volat.
Ale ten sprostý vztekloun zmizel v té místnosti, odkud vylítl, a za notného nadávání spustil vrtačku. Už jsem měla cestovní tašku v ruce, když zase vylítl do recepce se zdviženou rukou a prstem, z něhož se řinula krev. Tak jsem si, ty náno pitomá, kvůli tobě provrtal prst! Pomoc, vykrvácím!! Řval, a tak požádám tu recepční, aby mu ten prst rychle zaškrtila. Vypadla jsem ven na chodník. On vletěl do auta s tou paní, a drže prst nad hlavou, nepřestává řvát nadávky na mou osobu.
Stojím na chodníku a srdce bum, bum lítá jak divé. Dýchej zhluboka, říkám si, uklidni se. Nedaleko stála paní, která byla notně vykulená, a ptá se mě, co se stalo? Nic paní, máte tady šílence a ne hoteliéra! Kousek dál naštěstí byl další hotel, kde jsem se bez problému ubytovala.
Pani producentka mi nakonec řekla, že ten hoteliér tam měl ubytovanou jistou skupinu hudebníků. A ti tam udělali binec. Teď prostě nenávidí Pražák. Byla z toho špatná, ale hlavně že už to bylo za námi. Moje vystoupení bylo úspěšné, a to je to hlavní.
A co z toho plyne? Není prostě podnikatel jako podnikatel. Dejte si bacha na rozzuřené býky, kteří nenávidí Pražáky, platební karty a faktury. V tom případě pro ně nejste host, ale dostanete do vínku všechny nadávky světa. Nedivím se mu po špatné zkušenosti s tou skupinou, ale nemůže přece za to vinit všechny další umělce z Prahy!
ANNA KORDIĆOVÁ
Ilustrační foto: SXC.hu
Zpět 1 příspěvků