Věřím tomu, že mluvíme srdcem

„Základem každého přirozeného chování by měla být slušnost a zdvořilost,“ tvrdí Eliška Hašková-Coolidge, odbornice na etiketu, kterou už řadu let vyučuje. Nejenom byznysmeny, ale i děti.

Narodila se v Praze, ale zažila dramatické dětství, přestože pocházela z výborně situované rodiny.  Otec po únoru 1948 emigroval a po dvou letech se podařilo dostat do Ameriky i tehdy osmiletou dceru. Bohužel bez její matky, protože rodiče se mezitím rozvedli. Eliška v USA vystudovala diplomacii na prestižní univerzitě a v Bílém domě pracovala 18 let jako asistentka pro pět prezidentů. Následovala další hvězdná kariéra ve vysokých funkcích na americkém ministerstvu zahraničních věcí. Než se vrátila do Česka, zastávala funkci alternující delegátky v Organizaci amerických států. V pětatřiceti letech se provdala za významného amerického bankéře a o tři roky později se jim narodila dcera Alexandra. O svých osudech napsala knihu Pět amerických prezidentů, česká babička a já. Její aktivity zahrnují organizování státních společenských akcí, poradenství či přednášky o společenské etiketě a protokolu, ale i práci v dobročinných nadacích. Hovoří pěti jazyky a střídavě žije v Česku a v USA.

Postavit se na vlastní nohy

Tato stále se příjemně usmívající dáma s oslňující kariérou ale v soukromí neměla vždy na růžích ustláno. V dětství ji opustila matka, musela přežít složité začátky v emigraci, ztrátu zaměstnání a nakonec i rozpad manželství. Ten ji po dvaceti letech společného života opustil a našel si jinou ženu. Pětapadesátiletá Eliška zůstala tehdy sama v malém pronajatém bytě, bez peněz a zdánlivě bez budoucnosti. Exmanžel ji prostě o všechno připravil. „Ty dva roky kolem rozvodu byly šílené, nechal mě samotnou s dcerou, bez práce, s nemocným tatínkem...“ Paní Eliška ale začala znovu, od nuly. „Nebylo to lehké, dcera začínala univerzitu, která nebyla zadarmo. Ale měla jsem silnou důvěru, že pílí a prací to vše nakonec dobře dopadne. To mi dala jako vklad moje babička. Dcera se úžasně přizpůsobila situaci, díky bohu se vždycky výborně učila, a tak dostala částečné stipendium.“

Děti potřebují vzory

Není divu, že když se paní Eliška vrátila do vlasti, měla obrovský kredit a o její kurzy etikety se zajímali nejen politici, ale i byznysmeni. Paní Eliška se však věnuje i dětem, protože podle jejích slov chybějí dnešním dě­tem právě dobré příklady. A rozhodně nejde jen o to, jak držet příbor. „To nejvzácnější, co vlastníme, je svoboda, kterou nám dává naše dobré jméno,“ zdůrazňuje paní Eliška. „Podle mých zkušeností je nutné vštěpovat dětem zásady etiky hned odma­lička, aby dokázaly rozeznat dobro od zla a vníma­ly, že nejsou na světě samy, že mají odpovědnost. Ohleduplnost je základem svobody, musí se učit odmalička. Když se děti naučí společenským způsobům, naučí se i ohleduplnosti vůči ostatním.“ I proto se snaží ve spolupráci s ministerstvem školství učinit z etiky, jež je základem etikety, vyučovací předmět, kde by krom zásad společen­ského chování měli žáci získat i širší dovednosti, například jak odolat drogám, pomoct šikanova­nému spolužákovi či odmítnout úplatek.

Respektovat druhé

Nejdůležitější zásadou Elišky Haškové-Coolidge je fakt, že právě etika od etikety nelze oddělit: „Etiketa pramení z etiky a její podstatou je respekt pro druhé. Jinak by etiketa byla prázdná.“ A jak paní Eliška posuzuje lidi, s nimiž se setkává? „Nikoho kriticky nesoudím. Ano, všechno vnímám očima, ale spíše mě zajímá vnitřek člověka. Na základě vnějšího vzezření určitě nikoho nepodceňuji ohledně jeho schopností. To mě naučili rodiče. Etiketu představuji nikoli jako něco, co se naučíme a pak s tím strojeně vystupujeme. Etiketa je věc nitra, pochází ze srdce. Je to soubor pravidel, ale pokud nejsou pevně zakotvená v morálce a etice, tak nejsou moc platná. Já hledám duši člověka, a jestli je ohleduplný a má snahu být korektní. Nevadí, že nezná všechna pravidla. Někdy raději cítím přirozenou hrubost než faleš. Za největší kouzlo považuji pochopit, že ten, kdo s vámi nesouhlasí, není váš nepřítel, ale má jen jiný názor. Moje nejoblíbenější knížka je Malý princ. Věřím myšlence, že mluvíme srdcem.“

Eva Houserová

Zdroj: www.ehc.cz