Za seniory chodí cizí děti místo vnoučat

V jedné reportáži na ČT ukazovali domov seniorů, kam zvou pravidelně malé děti, aby si se starými lidmi hráli. Taková generačně zkombinovaná mateřská školka, která baví obě strany. Maluje se, vyprávějí se pohádky, hrajou se stolní hry, prostě prima zábava. Naprosto šokující je ale motivace tohoto chvályhodného nápadu.

Je prý totiž třeba děti odmalička sbližovat se starými lidmi, protože se jich mnozí malí prckové štítí a bojí se jich. Je to důsledek  zpřetrhání  vícegeneračního bydlení, malé děti mnohdy vůbec neznají svoje prarodiče, a nejsou proto zvyklé na stáří ve své blízkosti. A pak se cizích stařečků a stařenek opravdu lekají. Ta děcka za to samozřejmě nemohou. Může za to naše společnost, která seniory považuje za přítěž a nejraději by je vytlačila do nějakých ghett.  Schovejte se někde, zalezte a neotravujte nás… Že se tak chovají dnešní středňáci  (samozřejmě ne všichni!!!) ke svým starým rodičům, s tím se musí srovnat sami – ono na ně taky jednou dojde... Ale že svým dětem berou dědečky a babičky, je nenapravitelné  zlo.

Ale nepaušalizuju, naštěstí znám rodiny, které svoje stárnoucí příbuzné neodkládají "do pryč" a vzájemně spolu dobře vycházejí. A s tou společnou střechou nad hlavou to taky vidím optimisticky. Bydlím na okraji velkého města, ne v podnikatelském baroku, ale ve vesnické zástavbě.  A v posledních letech si všímám, jak se do těch rodinných domků přistěhovávají mladí s dětmi. Zpátky ke svým stárnoucím rodičům, od nichž se před lety rozlétli do měst.  Domky se přestavují, nafukují, aby se tam mladé rodiny vešly. A zase jsou všichni pohromadě. Tak jako dřív. Do práce se prostě dojíždí. Ono to vícegenerační bydlení má svoje velké výhody. Nejen ekonomické. Mít po ruce prarodiče "na výminku", kteří děti nejen ochotně a rádi pohlídají, ale navíc jim mnohdy více a jinak objevují svět než jejich zaměstnaní rodičové, je staletími prověřená, nenahraditelná hodnota.  Rozumní lidé to vědí....

Eva Houserová

Foto: SXC.hu