Že já ten zub nenechala tam, kde byl!

Zubařskou anabázi nezoufalky Olgy doporučujeme číst jen těm z vás, co se v dohledné době nechystáte k zubaři. Tento mimořádně výživný zážitek by vás totiž mohl od posezení ve stomatologickém křesle odradit.

Před Vánocemi jsem se objednala na „běžnou“ stomatologickou operaci – chirurgické vyjmutí pravé dolní osmičky neboli zubu moudrosti, ukryté v dásni v poloze horizontální. Už tady vidíte, jak je ke mně život štědrý! Zuby moudrosti mi věnoval pěkně schované, aby se mi nezkazily, neošoupaly a dlouho vydržely!

A já místo toho, abych si osmičkový zub navíc pěkně uschovala na horší časy, až vypadnou ty opotřebované, rozhodla jsem se ho marnotratně vydat v plen zubaři! Ten si totiž nenechal vysvětlit, že mohutný zdravý zub se vždycky hodí a že je škoda ho jen tak bez užitku mrsknout do koše. A tak jsem s gestem granda řekla: „A tak si ho tedy vytrhněte!“

A osud se rozhodl nadělit mi, co se do mě vejde.

Pondělí

Zákrok proběhl skvěle, můj zubní chirurg je totiž výborný a ostřílený odborník, sice mezi ním a tím „pořízkem“ v mé dásni proběhl drobný zápas, který ovšem pan zubař zkušeně po dvaceti minutách obrátil na svou stranu tím, že odřízl korunku od kořenů, což zub naprosto nečekal a po dalších 10 minutách se konečně po kouskách vzdal. Ačkoli po sobě nechal díru jako po granátu, třičtvrtěhodinové utkání skončilo 1:0 pro zubaře. Rozjařený lékař ještě přidal pár stehů a s instrukcemi k pooperační domácí péči mě propustil domů. Sestřička mi ve dveřích zamávala s tím, že mám v úterý zavolat, jak to vypadá a v pátek že se uvidíme na vyjmutí těch hezkých fáborků nití, co mi plandaly v puse. A aby ten zážitek nevyzněl do ztracena, dobrák osud mi do večera přidal nádherný otok celé pravé strany obličeje, takže jsem vypadala jako pravostranně vypasený křeček.

Úterý

Každou půlhodinu jsem ledovala, běhala do koupelny vyplivovat všechno možné do umyvadla a poctivě vyplachovala odvarem z heřmánku, říznutým polévkovou lžící 15tiprocentního peroxidu vodíku. Byl to skutečně mimořádný kulinářský zážitek. V průběhu dne přidal rozdávačný život ještě kontrakturu žvýkacích svalů. V praxi to znamená, že tyhle svaly vám ztuhnou natolik, že do úst se vejde maximálně brčko, ale kartáček na zuby nebo lžička s tou troškou životodárného jogurtu už nikoli. Díky tomu jsem v ten den objevila skvělou chuť jogurtu rozmíchaného v mléce a pochopila, jakým dokonalým pokrmem je ochucené kefírové mléko.

Středa

To jsem dostala další dárek – doposud jednolitý pravostranný otok tváře se rozdělil do dvou zatvrdlých boulí, z nichž jedna se usadila uprostřed čelisti a druhá vyplnila prostor od čelisti až ke krku. Od tohoto okamžiku velmi zdařile simulovala akutní zánět pravé mandle, takže jakkoli se to zdá nemožné, tehdy jsem získala jedinečnou schopnost polykat pouze levou stranou krku.

Čtvrtek

Osud mě obohatil další zkušenost – zjistila jsem, že do úst už nelze vložit ani kartáček na zuby. Neprošel mezerou. Vzhledem k tomu, že jsem jako svědomitý pacient nehodlala nechat dutinu ústní napospas řádícímu pluku bakterií z dosavadní tekuté stravy (brčko pořád ještě prošlo!), pokusila jsem se o nemožné. Přes odpor dolní čelisti jsem se jala čistit zuby. V té chvíli jsem děkovala pevným svěračům močového měchýře a řemeslníkům, kteří tak pevně ukotvili umyvadlo do zdi… Na telefonické doporučení lékaře jsem začala nahřívat tvář po čtvrthodinách a zkoušela rozcvičovat čelist, aby povolila. A během těchto chvil jsem si uvědomila, že mám zaplaťpánbůh pevný i jiný svěrač.

Pátek

Nastal pátek. Kartáček do úst prošel s krajním sebezapřením. Mým i umyvadla. Zapřená jsem do něj byla, co to šlo. Ačkoli jsem dosud nepochopila, jak to zubař dokázal, stehy při kontrole vyndal a ránu vyčistil. Byla bych přísahala, že mi bude muset čelist vykloubit. Bohužel už jsem byla z těch zážitků tak uondaná, že jsem tento další dárek osudu opět nedokázala ocenit.

Víkend

Ty dva dny se mi slily v jednu dárkovou akci za druhou… Kontraktura vesele stahovala žvýkací svaly k sobě, takže krátkodobé úspěchy s rozšířením mezery na polévkovou lžíci střídaly dlouhodobé okamžiky pevně zaťaté sanice, podčelistní otok srdnatě vzdoroval všem studeným i teplým obkladům a postupoval systematicky útočnou linií směrem do krku, rozhodnut neustoupit ani o píď a kráter v dásni, nyní už nejištěn plandavou černou nití, začal bolet.

Pondělí

Kontrola znamenala další výhru v loterii – přišel zánět! V jámě se vytvářelo něco, co se slušný člověk brání pojmenovat a vypadalo to přinejmenším stejně tak, jako to páchlo. Zubař provedl výplach a rozhodl se ránu drenovat mořskými řasami, výkřikem moderní stomatologie. Na tomto místě bych ráda zmínila, že jejich francouzská příchuť předčila i peroxid vodíku s heřmánkem. Protože to jediné, co jsem ještě nedostala, byla teplota, stomatolog usoudil, že zánět je zatím slabý a stačí jen polykat další tabletky Aulinu. Mě to stačilo, zánětu ne.

Úterý

Popisovat zážitky z noci na úterý je, myslím, zcela zbytečné. Stačilo, že jsem je v úterý ráno popsala svému zubaři. Po tříminutovém rozhovoru jsem mazala na středisko. Nejmodernější francouzský patent z mořských řas putoval do koše. Pak jsem díky další pozornosti osudu povyrostla o několik centimetrů a téměř zauzlovala madlo od křesla. To když se lékař pokoušel otevřít mou dutinu ústní, aby mohl jícen blivajzové sopky znovu vypláchnout a vložit nový, tentokrát plastový dren, který ve středu vymění za nový. Abych nezapomněla – dostala jsem antibiotika. Při odchodu jsem už ani neměla sílu ocenit jeho lichotku: „Víte, paní Vránková, podle té reakce vaší osmičky už jste holt starší pacientka. Ale jinak na těch 39 let vůbec nevypadáte!“

Teď je půl sedmé večer, přesně před dvěma hodinami mi vypadl čerstvě zavedený dren a díra po granátu začíná intenzivně bolet. Předpokládám, že v noci zažiju menší mejdan. Ale nezoufám, zítra ráno jdu zase k zubaři. Optimisticky věřím, že už se od života dočkám jen taková překvapení, která budu konečně moci ocenit!

 Olga Vránková

Foto: SXC.hu