Život má i přesto stále smysl

Jana Semelková se stále usmívá, ale nikdo netuší, jakou bolest má v srdci. Kdo jiný než právě ona by měl právo si zoufat. A přesto po kruté životní ráně dál rozdává kolem sebe lásku a má pochopení pro druhé. Vydává knihy začínajícím autorům, kterými velká nakladatelství pohrdají…

Jana prošla v minulosti řadou nakladatelství. Je profesionál na svém místě, vyhledávanou a uznávanou literární redaktorkou, zároveň zpravodajkou mnoha internetových portálů, kde informuje o kultuře a literatuře. Málokdo však tuší, čím si musela projít. Má stále rozjasněnou tvář a na jazyku humor. I když ji do obličeje moc nevidím, což je způsobeno mou zrakovou vadou, cítím jak září. Odvahu znovu začít naplno žít jí dodával a stále dodává její manžel, který ji podporuje nejen v její práci, ale mnoho let i psychicky. Když nedávno tajně plakala na schodech před umývárnou na jednom z knižních veletrhů, přijel pro ni, uvařil jí doma polévku a zařídil, aby mohla zůstat den doma, než těžká deprese pomine.

 To nejhorší, co se matce může stát

Nic netušíc pošlu Janě své povídky. V jedné z nich matka přijde o svého syna. Jenže má ještě druhého a pak se jí narodí další dítě. Jana má za své dítě ale už jen knižní nakladatelství a

občas hlídá synka své sestry. O svého jediného, talentovaného a milovaného syna přišla před šesti lety. Každý rok v únoru smutní a bolí jí srdce: “Svět se mi v jeden jediný den zhroutil: Ráno odcházím do práce a Jakub zůstává doma. Bolí ho hlava a zdá se, že má rýmu. Co se stalo pak, se mohu jen domnívat, snad se mu spustila krev z nosu. Odpoledne přijdu domů a najdu ho ležet na zemi. Nebylo mu pomoci. Umřel po mém odchodu do práce. Měl skrytou vadu – výduť v mozku. U mladých lidí se na to většinou nepřijde. Lékař mi vysvětloval, že kdyby ho zachránili včas, nezůstal by bez následků. Asi by nemluvil, nebo by byl ochrnutý. A to by nebylo pro tak aktivního člověka k životu. Takže ho měl Pán Bůh vlastně rád. Jakub byl totiž aktivní. Na gymnáziu, na kterém studoval, založil dějepisnou třídu, psal do školního časopisu. Už na základní škole se postaral o výzdobu učebny, aby bylo patrné, že jde o výtvarnou třídu. Jakub byl rozhodný, což se projevovalo i v rodině, a věděl, co od života chce. Cítím, že je dál se mnou, i když ho nevidím, a že se s ní jednou setkám.“

 Jednou se setkají

Stejně jako Jana věřím, že smrtí život nekončí. Přežít své dítě je vždy velmi kruté a nedovedu ani nechci si takovou situaci představit. Také mám dospělého syna. Shodly jsme se s Janou, že když už bylo Jakubovi osmnáct, je to, jakoby jen odešel z domu. Opustil přechodné bydliště a jeho maminka se s ním setká v domově novém, tam někde nahoře. Teď tam prý zatím s babičkou mastí karty a také Janě posílá do cesty lidičky, které ji dokáží potěšit duši. Jedním z nich je třeba humorista Jiří Holub, autor dětské literatury i knih pro dospělé. Když vycítí z Janiných e-mailů, že jí není právě veselo, vytáhne ji do restaurace naší známé, také spisovatelky Vesny, kde Janu společně krmí dobrotami. Jana totiž mimo jiné ráda jí a snaží si život i jinak zpříjemnit, jak to jen jde.

 Pomáhá druhým

 Žije pro svého muže, který zase žije pro ni. A také pro nás začínající autory, které v současné době nechce většina nakladatelství vydávat. Nemají odvahu jako Jana. Bojí se, aby neprodělali. Místo aby podporovali domácí autory, raději vsází na překlady.

Jana tu odvahu má. Nevydělává horentní sumy. Je pravda, že se může stát, že vydá knihu, o které předpokládá, že půjde na odbyt, a opak je pak pravdou. Jana však pracuje s láskou a s chutí a věří, že o knihy z jejího nakladatelství  Jas bude větší a větší zájem, protože právě o to se snaží. A v tom nachází smysl ona i její nakladatelství.

Ilona Fryčová

Foto: soukromý archiv