Znovu jsem si vybudovala půdu pod nohama

Bylo to její pevné odhodlání a taky osud, co pomohlo Haně Buškové překonat životní krizi a najít nový smysl života. Našla ho v ayurvédské masáži, která dokáže harmonizovat tělo i duši.

Hanka byla původní profesí novinářka. Léta pracovala jako redaktorka a mnoho let také jako reklamní textař. Ale člověk nikdy dopředu neví, na jakou cestu ho osud zavane. Myslela si, že tuto práci bude dělat po zbytek života... jenže všechno bylo jinak. Zlom přišel asi před patnácti lety, kdy v jejím životě došlo k zásadním změnám. Čelit jim nebylo rozhodně jednoduché: „Nevím, jestli horší bylo to, že se mi rozpadla rodina nebo to, že jsem tím přišla i o práci, která mě těšila. Musela jsem hledat pevnou půdu pod nohama a hlavně přemýšlet, co budu dál dělat. Přelom roku 1996/7 byl opravdu zlý. Zůstala jsem sama s třemi dětmi. Sice už byly velké, ale stejně to nebylo jednoduché. Všechny tři ještě studovaly. S odchodem manžela jsem ztratila i práci, protože jsme společně pracovali na projektech jako tým: grafik a textař. A tehdy mě napadlo, že bych si mohla udělat masérský kurz,“ vzpomíná na svoje zlomové rozhodnutí Hanka. Tak se také stalo, na základě osvědčení dostala živnostenský list a koupila si masérské lehátko.

Učitelé ze Srí Lanky

Jenže osud to chtěl jinak. Hanka dostala novou pracovní nabídku, takže masáže šly na pár let stranou. Vrátila se k nim až poté, kdy opět přišla o práci a pochopila, že v tomto oboru a v tomto věku už těžko bude hledat uplatnění. „A protože jsem se už deset let zajímnala o ayurvédu, sháněla si veškerou literaturu,  a pídila se po všem, co s ní souviselo, osud mi přihrál do cesty dva učitele, původem ze Srí Lanky. Jeden mi poskytl základy a tím i certifikát k vykonávání ayurvédské masáže, druhý to díky vzniklému přátelství dotáhl do konce a doplnil o spoustu důležitých detailů, které bych se těžko učila v nějakých kurzech. Znalosti jsem sála jako houba a čerpám z nich dodnes, včetně zkušeností, které mi předala tibetská lékařka, s kterou jsem se seznámila před dvěma lety a která byla již několikrát u mne v Praze.“  Dnes je Hanka vyhledávanou ayurvédskou masérkou a je spokojená, protože našla povolání, které ji naprosto naplňuje. A co je to vlastně ayurvédská masáž? „Na tělo se nanáší teplý olej, pozornosti maséra neunikne žádný sval. Kvalitní teplé oleje, obohacené o spoustu bylin a přísad, napomáhají uvolnit všechny svaly. Uvolnění je dokonalé. Takže: teplý olej na každou částečku  těla, od malíčku na nohou po ušní lalůčky, žádný chvat, klid, příjemná hudba, teplo...  prostě všestranná péče. Ayurvédská masáž je obřad a já si přeji, aby ženy, které ke mně zavítají, se opravdu cítily jako královny.“

Děti daleko a přece blízko

Hanu naplňuje také její početná rodina i vědomí, že s bývalým manželem urovnali svoje vztahy a jsou teď blízkými přáteli. „Společně se můžeme radovat z toho, že už máme dvě vnoučata, i když každé v jiné zemi. A třeba brzo přibyde další...“  Hančiny děti jsou totiž rozptýlené po světě. Dcera Bára žije v Norsku, dcera Tereza v Anglii a syn Martin v Irsku. „Vídáme se poměrně často... já za nimi jezdím alespoň jednou za rok a oni domů nejméně dvakrát do roka. Někdy i častěji, ale většinou na střídačku, málokdy se podaří, aby přijeli všichni najednou. Až letos. V létě jsme podnikli rodinný výlet na Moravu do Třebíče, kde jsme slavili moje narozeniny: jeli jsme všichni, včetně mého bývalého manžela a jeho dvou nových dětí... celkem nás bylo dvanáct! Půvab výletu byl i v tom, že jsme jeli vlakem, s kočárkama a postýlkou... Všem se to tak líbilo, že jsme si slíbili, že takovouhle společnou cestu podnikeme každý rok..“ 

Pořád něco nového objevovat

Hana je naprosto vzorovou nezoufalkou. Bez ohledu na přibývající léta září optimismem a touhou prožít každý den smysluplně. Samozřejmě i ona má v sobě stíny jako každá z nás, která už má něco odžito. „Když se ohlížím, jistě bych některé věci udělala jinak, a kdo ne, že?“ Přiznala bez zaváhání. „Já spíš cítím lítost, že některé věci jsou nenávratně pryč. Je mi například líto, že jsme na sebe neměli s rodiči víc času, tak ráda bych se jich dnes zeptala na spoustu věcí, užila si jich víc, ale už to bohužel nejde... Se zkušenostmi, které dnes mám, bych asi řešila manželskou krizi s větším klidem a pochopením. Možná bych projevila více trpělivosti. Ale na druhou stranu těch posledních patnáct let, kdy jsem se musela postavit na vlastní nohy a znovu hledat smysl života, mi obohatilo o spoustu věcí. Uvědomila jsem si mnohokrát, jaké mám štěstí na přátele, že to byli právě oni, kdo mi pomohl „přežít“.  Také mám štěstí v tom, že mám práci, která mi těší a kterou mohu dělat dokud mi síly stačí. Že mám čas na všechny drobné radosti, které doba přináší. Těší mi svoboda, kterou mám, volnost v rozhodování a neustálé objevování nových věcí. Bez toho už bych neuměla žít. Takže jsem spokojená.“ 

Hana se nespokojuje s tím, co umí, neustále si rozšiřuje obzory. A tak se letos chystá, že by mohla strávit kousek zimy v Indii. Očekává příjezd indického ayurvédského lékaře, kterého pozvala v září do Prahy,  a s ním se chce domluvit, že by ráda navštívila jeho kliniku a načerpala další znalosti.  Upřímně jí přeji, aby se jí ten sen splnil…

Eva Houserová

Foto: archiv H.Buškové