Máte chuť na vepřovou konzervu?

Na počátku devadesátých let jsem pro tehdejší časopis Zápisník spotřebitele dělala rozhovor se členy ČZPI, tedy České zemědělské a potravinářské inspekce o kvalitě našich potravin. Ta sice byla tehdy na úrovni, ale pamatuji si jejich vizionářské varování: „Za pár let to bude jinak, evropské země mají daleko nižší povinné normy než my.“

A měli pravdu. Tak třeba takové vepřové konzervy, bez kterých by před třiceti lety správný tramp nešel do přírody. Jak jsou na tom „vepřovky“ dnes, zjišťoval časopis dTest a podrobil 16 masových konzerv důkladnému testu včetně porovnání s téměř čtyřicet let starými potravinářskými normami. Že vepřové konzervy už nejsou to, co bývaly, potvrdilo srovnání ingrediencí současných produktů s technickými normami pro výrobu „vepřového masa ve vlastní šťávě“ a lančmítu z roku 1978. Ze všech šestnácti testovaných vzorků se původním recepturám svým složením přiblížily pouze dva: vítězem mezi vepřovými masy se stalo Pikok Vepřové maso ve vlastní šťávě jemně kořeněné. U lančmítů vyšel vítězně Hamé Luncheon meat pork, jenž jako jediný získal dobré hodnocení v senzorických zkouškách. Největšími „vadami“ v testovaných vzorcích byly velké množství tuku a kolagenu, blátivá konzistence, přítomnost separátů, méně než 70% masa.

O současné kvalitě potravin se sice vede celospolečenská diskuse, ale „skutek nějak utek“, na trhu se onbejvuje ledacos. Například už před nějakým časem jsme psali o špekáčcích. Dodnes nemáme záruku, že je v nich opravdu maso, a nezbývá než věřit prodavačce, která vás ujistí: „No samozřejmě že tyhle mají devadesát procent masa.“ Jenže je to pravda?

Jana Maláková

Foto: redakce