Nezoufalky.cz

Už jste členkou Nezoufalek?

Přihlásit

- nejnovější článek

Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.

Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu

Opět jsem podlehla Stardance

Opět jsem podlehla Stardance

Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?

Čas her a malin nezralých

Dětství….kdo by na něj nevzpomínal. Jakou chuť mají moje vzpomínky? Možná podobnou jako ty vaše. Vyrůstali jsme přece ve stejné době, v šedesátých či sedmdesátých letech.

 

My holky jsme mívaly všechny stejné panenky z umělé hmoty, a hrozně jsme si přály ty velké chodící panny s vlasy a mrkacíma očima. Ale na ty museli rodiče ušetřit, protože byly drahé. A tak mnohým z nás zůstalo jen to zbožné přání. Nicméně i s těmi unifikovanými „vendulami“  a „plaváčky“ jsme se docela vyřádily.

Nosily jsme vytahané bavlněné punčocháče a krátké sukýnky a copy s mašlemi. Místo tenisek kožené polobotky, a rozhodně nikdo neřešil, zda jsou zdravotně závadné. Kluci i holky drandili po parcích a ulicích na koloběžkách a kolech bez helmy na hlavách, hrál se fotbal na jednu bránu a kuličky do ďolíků, skákalo se přes nataženou gumu, přes švihadlo a po načmáraných panácích.  Prostě jsme po škole až do setmění lítali někde venku, jedli chleby s máslem a salámem, pili limonády se skutečným cukrem, cucali karamelky a sisinky  a neměli jsme problém s obezitou, protože jsme ty kalorie vylítali. Pili jsme vodu ze zahradních hadic a podobných pochybných zdrojů a neotrávili jsme se. A i když rodiče neměli přehled, kde se právě nacházíme, protože nebyly mobily, a my byli vyzbrojeni jen jejich upozorněním, abychom se nebavili s cizími pány, nepamatuji se, že by nám někdo ubližoval.

Místo facebooku jsme měli skutečné kamarády, vzájemně se navštěvovali a u táboráků si za zpěvu Dajány pochutnávali na opečených buřtech u opravdického masa. S rodiči se jezdilo na výlety, auta neměla bezpečnostní pásy ani airbagy, ale přesto bylo na zadních sedadlech, kde jsme sedávali, veselo a bezpečno. Stejně jako doma, kde nebyly žádné dětské pojistky na zásuvkách, a jen málokdo si rozbil hlavu o ostrý roh nábytku, nikdo neřešil, jakým lakem jsou natřené  šprušle v našich postýlkách a ohrádkách, které jsme jako batolata s chutí olizovali, a nikomu z nás nepřipadalo divné, že děláme domácí úkoly u kuchyňského stolu, protože mít svůj dětský pokoj býval nadstandard.

Když si na to všechno vzpomenu, měla jsem krásné dětství plné zážitků a dobrodružství. A co vy? Napište nám svoje vzpomínky na čas her a malin nezralých. 

Připravila Eva

Zpět 1 příspěvků
Kniha týdne podle Nezoufalek
Nesmrtelný příběh v tanečních obrazech na jevišti Stavovského divadla

Nesmrtelný příběh v tanečních obrazech na jevišti Stavovského divadla

První premiérou Baletu Národního divadla v nové sezoně je Malá mořská víla – 10. listopadu ve Stavovském divadle.

Soutěž měsíce

Klub Nezoufalek - Přihlášení pro členky

Emailová adresa:
Heslo: