Obložený chlebíček zachovej nám Čechům, Pane

Když se někdo ptá, co je specialita české kuchyně, zpravidla odpovídáme vepřo-knedlo-zelo. Ve skutečnosti ale zcela mimořádným světovým unikátem je něco mnohem jednoduššího – obložený chlebíček. Málem nám ho převálcovaly hambáče, pizzy a hot-dogy, my Češi jsme ale tvrdé palice – a tak díky Bohu, český obložený chlebíček žije dál.

Historické prameny tvrdí, že inspiraci pro první obložené chlebíčky, tedy plátek bílého pečiva potřený máslem a obložený šunkou, sýrem, vajíčkem, salátem nebo potřený pomazánkou, si v roce 1916 přivezl Jan Paukert z Itálie. Buď mezitím v Itálii tento typ studené kuchyně zanikl, nebo to byla opravdu jen vzdálená inspirace, protože nevím jak vy, ale já jsem se v Itálii od Lago di Garda až po Neapol s ničím takovým nepotkala.

Nic to nemění na tom, že Jan Paukert a jeho lahůdkářství na Národní třídě v Praze bylo prvním výrobcem a prodejcem obložených chlebíčků a zcela originální byl hlavně jejich chlebíček humrový, do té doby v Čechách věc neznámá. Oj, to byly doby, kdy „humrák“ se dělal opravdu z humrového masíčka smíchaného s jemnou delikátní majonézou, lehce ochucenou citrónem! I mé mladistvé vzpomínky k němu zalétají, paradoxně v době bolševika byla konzerva ruské chatky, tedy humra, neuvěřitelně levná a humrové chlebíčky si tak udržely svou pravou tvář. Dnes se dělají z tresky, obarvené na humra, případně z takzvaného krabího masa, což je v podstatě totéž, jen ještě nastavené čímsi slepovacím. Není to to, ale co už naděláme, hlavně že „humrové“ chlebíčky stále existují.

A nejen ony. Takový vaječný chlebíček s bramborovým salátem, půlkou natvrdo vařeného vajíčka pokapaného majonézou, kouskem šunky a plátkem kyselé okurky – toť potěšení pravého českého gurmána. Jak nám to z veky krásně padá na sukně a kalhoty, jak s tím bojujeme, jak ubrousky nestačíme otírat upatlaná ústa! Či snad pro umírněné dietáře večka jemně potřená čerstvým sýrem, na ní plátek šunky a kousek ananasu je vám milejší? Chlebíčky s uherákem, se sardelovou pomazánkou, roastbeefové se spoustou majonézy a cibule, chlebíčky šunkové s braborovým salátem či jen s máslíčkem a okurčičkou navrch, s pikantní česnekovou pomazánkou zjemněnou vlašským ořechem či kuličkou hroznového vína, chlebíčky s máslem, kolečky rajčat a cibulkou – budiž jim všem chvála!

A jaký boj to byl, když se k nám v devadesátých letech přiřítili cizáčtí hamburgráři, pizzaři a kuřatáři, boj na život a na smrt, v němž z ulic měst i městeček mizel jeden „mléčný bufet“ za druhým a chlebíčky přežívaly jen pokoutně, rozváženy do pár prodejen jedinou pozůstalou lahůdkářskou firmou. Dokonce v samoobsluhách se prodávaly balené ve fólii – ach jaká zrůdnost, vždyť chlebíček je pochoutka, která má lákat čerstvostí na první pohled.

Dnes se nám naštěstí chlebíčky vrátily a stále jich přibývá. Už zase můžeme kontrovat, že je kupujeme v té či oné prodejně, protože tam je mají prostě nejlepší. Doufejme jen, že nějakého koumáka z Evropské komise nenapadne, že chlebíček je cosi nezdravého, nehygienického, případně že na něj mají právo třeba ti Italové – a my Češi zas utřem hubu. Ale za obložený chlebíček bych tedy já vyšla s transparentem do ulic!

Gabriela Koulová

foto: chlebicky-brno.cz