Ach, ženo má….aneb okénko Jiřího Nezoufalíka

Protože nejsme klub zavilých feministek, rády dáme slovo i mužům. Otvíráme seriál postřehů zasloužilého ženáče Jiřího, který bude glosovat naše ženské „poklesky“ vůči „pánům tvorstva“. Ale s úsměvným nadhledem, pochopením a láskou.

Na světě není rozporuplnějších bytostí, než jsou žena a muž. Zatímco já jako muž vyznávám fotbal, žena sobecky přepíná na Cesty domů a ještě u nich významně polyká slzy. Jako chlapovi mi logicky chutná knedlo-vepřo-zelo, zatímco moje žena pojídá vařenou brokolici a ještě tvrdí, že jí opravdu chutná. Zatímco mě baví thrillery, moje žena kupuje lístky na romantické komedie a ještě ke všemu se u nich dojímá. Já si pouštím svůj oblíbený jazz zásadně do sluchátek, ale moje žena mě tahá na opery, a když si v hledišti ke konci trochu zchrupnu, dva dny pak slyším, jak si mohla vzít takového kulturního ignoranta. Zatímco já si rád čtu v časopisech o autech, ona mi předčítá moudra z ženských časopisů. A když chci být co platný a uklidím umyté nádobí z myčky, pokaždé se vzteká, že jsem nějaký hrnec uložil jinam, než je zvyklá.

Ale to všechno se dá při trošce ohleduplnosti a tolerance z mojí strany velkoryse přejít a překlenout se shovívavým úsměvem na rtech. Ale jako jeden ze zcela nepřeklenutelných rozporů vidím ve faktu, že zatímco já jsem noční můra, moje žena je ranní ptáče, takže naše společná rána s čajem, rohlíky s džemem a zapnutou televizí jsou pro mě každodenní torturou. Moje dokonale probuzená manželka mně – ještě hluboce spícímu a tím pádem zranitelnému – nejenže informuje o tom, co všechno v ranních zprávách říkali, ale zasypává mě řečnickými otázkami. Na které už má svou odpověď, ale očekává ode mě reakci na danou problematiku, jakož i vyslovení konečného názoru, jenž by měl být souhlasný s tím jejím. To vše je pro mě v 7 hodin ráno naprosto nesplnitelný duševní výkon, ale pro klid v rodině se snažím (marně) vyhovět, takže náš snídaňový rozhovor vypadá kupř. takto:

Žena (rozhořčeně): „No slyšels to? Že se ten politik před svými voliči jen trochu nestydí! Kvůli tomu by měl rozhodně odstoupit. Co myslíš?“

Já: Uhm, hmm.“

Žena (pochybovačně): Nebo ty si snad myslíš, že by měl zůstat ve funkci? S takovouhle aférou na triku?“

Já: „Ehmm, uchm…“

Žena (výhružně): „No to si snad nikdo myslet nemůže! Nebo myslíš, že může?“

Já: „Aha, uhmm, mno…“

Žena (podezíravě): „A myslíš si o tom vůbec něco?“

Já: „Hoho, uhmm, jo.“

Žena (napůl sarkasticky, napůl rezignovaně): „Víš co? Běž si radši ještě lehnout..“

 To je ovšem ta lepší, víkendová varianta. Ve všední den pokračuje v kulometných otázkách, na které čeká odpovědi, až do chvíle, než se rozejdeme do práce.  

A přesto, ženo má, tě mám rád.

 Váš  Jiří Nezoufalík

Čtěte také: http://www.nezoufalky.cz/cz/co-nas-bavi/proc-zeny-pri-uklizeni-nadavaji.html

                      http://www.nezoufalky.cz/cz/co-nas-bavi/damsky-dychanek-jednou-a-dost.html

                      http://www.nezoufalky.cz/cz/co-nas-bavi/kdo-ma-po-tobe-uklizet-tu-spinu.html