Erotický sen, který mi změnil život

Aby to ve vztahu fungovalo, musí fungovat sex. Můžeme si stokrát říkat, že to není pravda, a stejně nás dřív nebo později ovládne touha po dokonalém milování. A rozum jí často ustoupí z cesty.

Mám spokojené manželství. Už sedm let. A taky tříletého synka. Jsme prostě pohodová rodinka, kterou nemůže nic rozhodit. O tom jsem byla skálopevně přesvědčená, než jsme šli s mužem na firemní večírek jeho zaměstnavatele.

Petr, můj muž, mne začal představovat svým kolegům, a jak tak podávám ruku jednomu za druhým, něco mě přinutilo podívat se směrem k rautovému stolku v levém rohu restaurace. Jakmile jsem pochopila, co mě tak hypnotizuje, podlomila se mi kolena. Pohled toho vysokého urostlého muže mi projel do morku kostí a zastavil se někde v podřišku.  Rychle jsem odvrátila oči zpátky k manželce Petrova kolegy, která ke mně švitořila, ostošest jsem začala přikyvovat a rychle se napila ze skleničky šampaňského. Ale za pár vteřin jsem se zase musela podívat směrem k tomu muži.  Zrovna se bavil se skupinkou shromážděnou kolem stolu a něčemu se smál. Hltala jsem jeho opálenou pravidelnou tvář s širokým úsměvem, jeho krásné vlnité vlasy, štíhlé, elegantně gestikulující ruce a mužné charisma, které by mu mohl závidět nejeden filmový herec.  Jakási siločára, vyslaná mnou k němu, ho přiměla otočit hlavu ke mně.  A zase mnou projel blesk.

Šel za mnou na toaletu

„Jistě paní Mráčková, ti naši muži jsou pořád jenom v práci,“ odpověděla jsem osůbce vedle mě, ověšené drahými šperky, sáhla jsem po jednohubce z tácu, z něhož nám nabízel kolem procházející číšník, pak jsem naznačila Petrovi, že si musím odskočit a namířila si to ven z restaurace, k chodbě vedoucí k toaletám. Ještě než jsem stačila otevřít dveře na dámy, můj nádherný neznámý stál za mnou.

„Promiňte, ale neznáme se odněkud?“ Začal ohranou písničkou, ale mně to nevadilo. Ovanula mě jeho sexy kolínská, která ještě víc zahustila vzduch erotikou. Jeho vlhké rty byly tak blízko…stačilo by…

„Nepamatuju se,“ odbyla jsem ho, i když tělo mi říkalo něco jiného.

„Jsem obchodník, vlastně jsem tu pracovně, nemůžu se moc dlouho zdržet, ale myslím, že my dva si máme co říct,“ řekl a přitom mi vložil do ruky svou vizitku a jemně ji stiskl. Jeho dotyk mě natolik zelektrizoval, že jsem nebyla schopná zareagovat. Usmál se na mě, otočil se, a když jsem se vzpamatovala, byl pryč. Jako v mátohách jsem konečně vešla na toaletu. Koukla jsem na vizitku. Inženýr Karel Tomský, e-mail, mobil. Honem jsem ji schovala v kabelce. Trvalo dlouho, než jsem se dala nějak dohromady. Co se to se mnou stalo? Nikdy dřív jsem nic podobného nezažila… Když jsem se vrátila k společensky diskutujícímu manželovi a zapojila se do konverzace, pohledem jsem propátrala restauraci, ale po inženýrovi Tomském se slehla zem. Už se neobjevil.

Vyženu ho z hlavy

Tu vizitku jsem doma schovala na dno své šperkovnice. A na jejího majitele jsem nepřestávala myslet. Viděla jsem ho všude. Při snídani v kuchyni, v autě při cestě se synkem do mateřské školy, při vaření, a dokonce i při milování s Petrem. „Co je to s tebou? Jsi nějak chladná,“ zeptal se mě. „Ale to nic, jen čekám svoje dny…“ vymluvila jsem se. A byla jsem ráda, že už to mám za sebou a že Petr usnul jak špalek. Zato mě šrotovala hlava. Co se to se mnou děje?  Copak mě letmé setkání s nějakým chlapem může takhle rozhodit? Nadávala jsem si v duchu a zařekla se, že ho vyženu z hlavy. Prostě si ho zakážu.

Ten sen chci znovu

„Proboha, je ti něco?“Probudila mě uprostřed noci manželova ruka, která se mnou třásla. „Strašně sebou házíš a křičela jsi…“ Uklidnila jsem ho, že se mi jen něco zdálo. Kdyby tak věděl, co… štíhlé prsty pana inženýra mi právě stoupaly nahoru po stehnech, až se zastavily u lemu kalhotek. Jemně ho nadzvedly a hladily mě stále blíž a blíž k úžlabině mého ženství. Odtáhla jsem kalhotky stranou, aby mu nepřekážely a celou pánví se nastavila jeho dotykům. Moje hořící tělo pulsovalo slastí v místech, která rozehrával svými prsty. Když mi k tomu začal jazykem laskat prsa, zasténala jsem, a než do mě vstoupil, otřásla jsem se výbuchem ohromujícího orgasmu… Ale to nebyl sen, uvědomila jsem poté, co mě Petr probudil. Ten orgasmus byl skutečný! Cítila jsem v sobě jeho omamné dozvuky. Když se Petr ujistil, že jsem v pořádku, rychle jsem se otočila na druhu stranu a přitiskla k sobě nohy, abych si tu tepající slast ještě prodloužila. Nikdy jsem tohle nezažila. Ale věděla jsem, že to budu chtít znovu a znovu…

Ne sen, já to chci doopravdy

Když jsem ráno odvezla syna do školky a chystala se na pracovní schůzku, otevřela jsem šperkovnici. Opsala jsem si číslo mobilu z vizitky na kus papíru. Nemohla jsem si pomoct, jednala jsem jako rozumu zbavená. Ta hříšná noc ve mně probudila dosud skrytou vášnivou touhu, a musela jsem jí dát průchod, jinak by mě zadusila. Musím se s ním sejít a zažít to, co ve snu. Opravdu, a celé, vychutnat si to minutu po minutě…

Schůzku jsem rychle vyřídila, měla jsem spoustu času. Inženýr Tomský vzal mobil hned po druhém pípnutí a mně se roztřásly ruce. „Jsem rád, že jste se ozvala, můžu vás pozvat na kávu?“ Už jenom jeho hlas stačil, aby mě slastně bodlo ve slabinách. Ano, klidně si s tebou vypiju kafe, ale pak chci tvoje ruce, které mě svléknou a tvou kučeravou hlavu ve svém klíně… Ta představa mě tak vzrušila, že jsem tady na ulici, uprostřed městského provozu, dostala šílenou chuť na autoerotiku. Cítila jsem, že by stačilo se tam dole jen dotknout sama sebe a … Já, která jsem tyhle věci sama nikdy nedělala, protože mi připadaly sprosté. Já, která jsem dosud spala jen se svým mužem a nic moc mi to neříkalo, protože jsem s ním nikdy nedosáhla vyvrcholení. Já vlastně až do včerejší noci nevěděla, co to je. A teď po tom zběsile toužím….

Rozum mi vzal vítr z plachet

Musela jsem si v parku sednout na lavičku, zamotala se mi z toho všeho hlava. Kolem mě proběhly děti honící se za míčem. Ten klučík mi připomněl syna… mého sladkého andílka. A najednou bylo všechno jinak. Erotické dusno zmizelo jak pára nad hrncem. A vládu nade mnou převzal rozum. Proboha, co blbneš? Máš manžela, syna, a klidně bys je hodila přes palubu, jen aby sis užila s nějakým cizím chlapem? Co tě to popadlo? Jak by ses pak Petrovi podívala do očí? Nebo by ses mu snad pochlubila, že máš milence, a že stačí, aby se tě dotkl, a prožíváš s ním to, co ti Petr ani po sedmi letech v posteli neumí udělat? Jak by se ti dál žilo s cejchem nevěrnice?

Ještě chvíli jsem si povídala se svým rozumem, pak jsem se zvedla a vydala se směrem, který se vzdaloval od kavárny, kde jsme se měli s panem inženýrem sejít. Nakukovala jsem do výkladních skříní, sem tam vešla do obchodů a nakoupila pár maličkostí. Když minul čas naší schůzky, ulevilo se mi.  Papírek s číslem mobilu na pana inženýra jsem roztrhala a hodila do kanálu. To samé jsem doma udělala s jeho vizitkou.  

Milování podle mého scénáře

Večer jsem odešla do ložnice dřív, zapálila jsem svíčky, pustila potichu hudbu a z prádelníku vytáhla krajková tanga. Když mě Petr spatřil, jak ležím v naší posteli, bez podprsenky a s lehce rozevřenýma nohama, nevěřil svým očím. V mžiku byl u mě a chystal se začít podle svého obvyklého, letitého  scénáře. Ale já ho jemně zadržela a navedla jsem jeho ruce směrem ke kalhotkám, se kterými jsme si hrála tak vyzývavě, jak to u mě ještě nikdy neviděl. Pak jsem zavřela oči a jako bych se zase ocitla v tom nádherném včerejším snu. A Petr nepřestal, dokud jsem se se slastným výkřikem neocitla tam, kde jsem s ním ještě nikdy nebyla.

Od té doby se s Petrem milujeme mnohem častěji a ani mě nenapadne se vymlouvat na únavu či bolest hlavy. A erotické sny už nemám…

Jindra H.

Foto: archiv

Další příběhy.

Jak skončil můj noční život

Jen si tak trochu zalaškovat

Smaragdové oči