Toužím po tobě, ale nesmím

Dokonalý sex! Všichni po něm prahneme, ale když ho konečně prožijeme, může nám ten zážitek nadělat v životě pěknou paseku. Tedy pokud nemáte to štěstí, a tím panem Dokonalým není váš stálý partner.

Vždycky jsem odsuzovala nevěru a nikdy mě nenapadlo, že se jí sama jednou dopustím. Dodnes mi ten jeden jediný úlet v mém jinak spokojeném manželství připadá jako sen, jako něco, co jsem prožila v jiném životě.

Chat jako droga

Jednoho letního dne jsem se náhodně na chatu potkala s bývalým spolužákem ze střední školy. Už deset let jsme se neviděli, a tak jsme si měli o našich životech co psát.  Oba jsme byli zadaní, Petr byl dva roky ženatý, já máma od dvou dětí. Zjistili jsme, že si máme co říct i jinak, že máme oba rádi turistiku,  že rádi hýbeme tělem a máme podobný vkus na filmy a knížky.  A taky jsme vzpomínali na historky ze školy.  Během několika týdnů jsme se navzájem natolik sblížili, až to začalo přerůstat v něco nebezpečného a krásného zároveň. Možná jsme našli něco, co jsme postrádali v našich současných vztazích, a já si velmi brzo začala uvědomovat, že jestliže okamžitě nenajdu cestu zpět, nezůstane jen u písmenek. Ale nenašla jsem sílu to skončit, každou volnou chvilku jsem zasedala k chatu, bylo to jak droga. Za to, co se stalo pak, mě asi mnozí odsoudíte, ale já toho nikdy nezalitovala.

Bláznivě lákavý nápad

Tenkrát bylo opravdu horké léto a Petr navrhl, abychom se spolu jeli vykoupat.  Naplánovali jsme si to tak, že si oba vezmeme dovolenou v práci a tajně vyjedeme na výlet do jednoho zatopeného lomu za městem. Zatímco naše rodiny nic netušily, my se místo do svých zaměstnání vydali na jedno parkoviště, on autem, já pěšky. Byla jsem jak na trní – jak asi Petr vypadá? Schválně jsme si totiž neposlali žádné fotky.

„Vypadáš ještě líp než ve škole,“ přivítal mě Petr, který zmužněl a marně jsme v něm hledala toho uhrovitého vytáhlého hubeňourka z maturitního období.  Svalnatý chlapák se strništem na tváři a obepnutými  džínami kolem dokonale stavěných boků a stehen. Hned mě to zašimralo v podřišku. A hned jsem věděla, že ho strašně chci…. Rozum se mě sice snažil zastavit, ale neměl šanci. Chemie touhy v mém mozku zvítězila na celé čáře. Cestou jsme si povídali o všem možném, ale jakmile jsme o sebe zavadili, projel mnou blesk. Tohle jsem zažila naposled s mým manželem, když jsme spolu ještě chodili. S léty se to ale vytratilo…  Cela rozechvělá jsme se vydala vstříc hříšnénu dobrodružství a cítila se jak královna. Tajnost našeho výletu měla báječnou příchuť zakázaného ovoce.

To vzrušující očekávání

Od auta jsme s dekou zamířili k břehu lomu, nikde ani živáčka. Vybrali jsme si nádherně osamělé místo na písečném břehu.  „Tak třeba tady?“ Zeptal se Petr. Kývla jsem na zbytečnou otázku, protože bylo úplně jedno, kde se usalašíme. Když se začal svlékat do plavek, nezbylo než udělat to samé. Radši jsem se očima vyhnula jeho dokonalému tělu, rychle jsem shodila šaty a rozpaky jsem vyřešila  vběhnutím do vody. Byla studená, ale vůbec mi to nevadilo. Třeba mě zchladí natolik, že se vzpamatuju. Snažila jsem se rychlými tempy zaplašit touhu, ale ta naopak stále vzrůstala. Přesně takhle to bývá ve filmech. Slunce se opírá do vodní hladiny, muž a žena se k sobě blíží, aby se vzápětí objali… A já to právě prožívám!

Vem si mě!

„Ty jsi nějak rychlá,“ vykřikl Petr a blížil se ke mně perfektním kraulem. On, který kdysi míval trojku z tělocviku!  Chvíli jsme plavali, a pak jsme se vrátili na deku. Petr byl zamlklý, a atmosféra mezi námi zhoustla.  Tušila jsem, že to napětí ani jeden z nás dlouho nevydrží.  Čekala jsem…  a nebránila se, když mě pak  Petr vzal kolem ramen a nežně políbil.  Opatrně, snad i váhavě.  Moje odpověď byla o poznání vášnivější.  Konečně! Vyšla jsem mu svými rty vstříc bez jakýchkoliv pochybností. Proto se přestal ostýchat, položil mě na deku a v mžiku jsem byla bez plavek.  Naše ještě mokrá těla se k sobě přimkla a rukama jsme se vzájemně propátrávali. Vem si mě, vydechla jsme toužebně a Petr do mě proniknul.  Jeho opatrná síla mě přiváděla k šílenství. Jeho pevné tělo, zrychlený dech a vášeň mě natolik vydráždila, že jsem to byla já, kdo jako první nezadržitelně stoupal k vrcholu slasti.  Petr ale zkušeně můj orgasmus oddaloval,  a spojení našich těl udržoval v harmonickém rytmu, který nás oba dovedl do  okamžiku rajského nevědomí současně.  Trval dlouho a byl neuvěřitelně intenzivní.

Co jsem to udělala?

Když jsme se vrátili na zem a zklidnili se, chytli jsme se za ruce a leželi tiše vedle sebe. Opojnost našeho milování jsme nechávali doznít, jako bychom oba tušili, že se už nikdy nebude opakovat. Slova by všechno zkazila. Pak mě Petr pohladil po vlasech, políbil na čelo a nahý vstoupil do vody. Zvedla jsem se a následovala ho. Po pár tempech jsme se ve vodě ještě jednou objali, ale i když jsem cítila jeho vzrušení a měla chuť mu znovu nabídnout své tělo, jemně jsem ho odstrčila a zamířila ke břehu. Už ne, milý Petře…už nesmím… co jsem to udělala? Zmateně jsem si sedla na deku a omotala kolem sebe ručník, abych dala na srozuměnou, že už nic nebude.  A zavřela oči a nastavila tvář slunci.

Ještě jednou? Ano, a nepřestávej

Jenže když jsem je otevřela a viděla nad sebou stát kapkami vody se lesknoucí Petrovo tělo, připravené k dalšímu milování, sama jsem ručník odhodila a rukama ho stáhla k sobě.  Tentokrát bylo naše milování ještě bouřlivější a delší a vystřídali jsme několik poloh, o nichž jsem dosud jen věděla, že existují, ale ještě je nikdy nevyzkoušela. Petr uměl snad celou kámasútru. Nadšeně jsem se podvolovala jeho pohybům a prožívala dosud neznámou rozkoš z nejrůznějších úhlů našeho spojení. Další vyvrcholení bylo tak silné, že jsme pak odpadli naprostým vyčerpáním. Když jsem popadla dech a podívala se nahoru na modrou oblohu, děkovala jsem nebi, že mi tenhle zážitek dopřálo.  Petrovy ruce jsem si přitiskla na klín, aby se poslední svalové záchvěvy mého nitra ještě trochu prodloužily.

Rozpačité rozloučení

Ale když jsme se vrátili k autu a vydali se na cestu domů, ozvaly se výčitky. Zaháněla jsem je nicneříkajícím povídáním o počasí, o tom, jak se chystáme na dovolenou,  Petr kontroval zahraniční stáží, kam se za měsíc chystá, prostě oba jsme plácali páté přes deváté, jen abychom zamluvili to, co se před chvílí stalo. Už jsem se nemohla dočkat, až mě někde vysadí, chtěla jsem být sama. Požádala jsem ho, aby zastavil hned na předměstí.  „Sednu si na tramvaj,“ odpověděla jsem jeho překvapenému pohledu.  Zastavil a rozpačitě se mě chystal obejmout, ale pak mu ruce sjely jen na opěrku mého sedadla. „Děkuju,“ pohladila jsem ho po ruce a rychle vystoupila.  Bez ohlédnutí jsem se vydala na stanici tramvaje. Ještě jsem ho cítila v sobě, ale už jsem věděla, že se to už nikdy nebude opakovat.

Souboj s pokušením

Jenže následující dny bych nikomu nepřála.  To pokušení odpovědět na jeho esemesky, které mě zvaly na další schůzku, bylo tak silné, že jsem měla co dělat, abych svému rozhodnutí dostála.  Tělo si žádostivě říkalo o další extázi, každá vzpomínka na Petra mi připomínala prožitou slast příjemným chvěním ve slabinách.  Pomáhalo mi jediné: pohled na moje děti a nic netušícího manžela.  Už takhle jsem se cítila provinile, natož abych v tom pokračovala.  „Ty toho snad lituješ?“ Psal mi Petr v jedné z mnoha esmesek. Ne, nelituju. Zažila jsem něco neskutečného, něco, co mě vyneslo  do oblak, a nikdy na to nezapomenu.  Ale kdybych v tom pokračovala, zničilo by mě to. Jakmile bych podlehla  svému tělu, byla bych schopná dělat neuvážené činy.  A já nechci ublížit ani svému muži ani svým dětem. Moje rodina je pro mě důležitější, i když mě bolí vědomí, že už nikdy nic podobného neprožiju. Musí mi stačit vzpomínka. Díky za ni, Petře.

Heda Jarolímová

Další příběhy zde:

Jak skončil můj noční život

Jen si tak trochu zalaškovat

Smaragdové oči

Erotický sen, který mi změnil život