Silvestrovská válka vůní

Už aby bylo po vánocích, myslela si Leona, když si v šatně masírovala bolavá lýtka alpou, ale nejhorší na tom bylo, že se musela na zákazníky usmívat, úsměv pan šéf vyžadoval a kontroloval, jenže usmívejte se v jednom kuse osm hodin. Tak rychle zpátky za pult, co byste si přál, pane, svěží vůni, jistě, takže vám mohu nabídnout toaletní vodu Givenchy Amarige, a vy, pane něco smyslného, takže by tu byla Donna Karan a pro mladého muže Ferrari Formule One…

A pak bylo po vánocích a Leona si vzala mezi svátky dovolenou, spala do jedenácti, pak si udělala  obědosnídani, listovala v módních časopisech, zase spala a potom zašla s kámoškama na vínko a uvažovala, kam půjde na Silvestra, když jsou všechny kámošky vdané nebo zadané a nakonec si řekla, že to nebude lámat přes koleno, když ji někdo někam pozve tak půjde, když ne, zůstane doma u bedny se šampáněm, protože momentálně s nikým nechodila. Ve skutečnosti hodně moc chtěla, aby jí někdo někam pozval, protože by mohla konečně zas někoho potkat a  Silvestra ráno Leonu opravdu zavolala jedna její známá a pozvala ji na silvestrovský večírek, ale hele, žádná párty, žádnej luxus, prostě džíny a tak.

Na Silvestra odpoledne Leona vyndala šampáňo z lednice, osprchovala se, pro jistotu si vzala sexy prádélko a po krátkém váhání se rozhodla pro orientální parfém od Gucciho, který dostala od šéfa k vánocům jako pozornost podniku. Pak na sebe natáhla džíny od firmy Calvin Klein a protože se dnes večer potřebovala cítit jako mladá cool dáma, objednala si předražený taxík, který ji v devět večer odvezl k rozsvícené vile na konci jedné ulice. Leona komusi odevzdala šampaňské, přijala červené víno a vmísila se mezi oslavující, kteří byli dvě hodiny před půlnocí příjemně vláční a velice komunikativní, ale Leoně se zdálo, že ji nikdo ani moc nezaznamenal, což ji trochu, vlastně dost mrzelo. Jenže vzápětí jí někdo dolil a docela pěknej třicátník se jí zeptal se, jak se baví a když odpověděla, že by to mohlo být lepší, zasmál se a řekl nějaký vtip, jemuž přes hluk a muziku nerozuměla, ale zasmála se s ním a když se jí zeptal, co dělá, řekla mu, že dělá do modelingu, což byla svým způsobem pravda a on jí na oplátku prozradil, že je módní fotograf a určitě ji už někde viděl. Pak spolu tančili a popíjeli martini s vodkou jako Bond, James Bond a pak znovu tančili a když odbila půlnoc, připili si na Nový rok a pak se políbili, což se jim líbilo, takže se políbili znovu a pak trochu zmateně hledali místo, kde by byli sami a našli ho v prázdném pokoji v podkroví.

Petr

Už aby bylo po vánocích, říkal si Petr, když toho dne vyřizoval již osmou půjčku, ty lidi jsou fakt šílený, teď nakoupí dárky, jídlo, pití a po nás potopa, jenže po čase se štědrá teta banka ozve a bude chtít i s úroky nazpět to, co půjčila a pokud to lidičky nezvládnete, těšte se na exekutora, jenže komu není rady, tomu není pomoci. Ale já tu nejsem proto, abych vás odrazoval, já jsem jen bankovní úředník, takovej robotek v kvádru, co rozdává dlouhé předvánoční peníze a nemůže si skočit ani na záchod.

A pak bylo po vánocích a Petr si vzal mezi svátky dovolenou a spal do jedenácti, pak zašel do mekáče, dal si menu s velkou kolou, odpoledne se zastavil v multiplexu a kouknul se na nějaký film, pak skočil s kámošema na pivo anebo se taky celý den jen tak povaloval v posteli, luštil křížovky, listoval v knihách o záhadách, mystériích a fenoménech, k večeru sedl na nějakou počítačovou hru a než k ránu usnul, maně uvažoval, kam by tak mohl jít na Silvestra, kámoši z hospody byli většinou ženatý nebo zadaný a kdyby zůstal doma, zůstal by tam sám, protože momentálně s nikým nechodil. Po pravdě řečeno, hodně moc doufal, že ho někdo někam pozve, protože sám doma na Silvestra nikdy nebyl,  a taky ho napadlo, že kdyby ho někdo někam pozval, mohl by se konečně zase s někým seznámit. A Silvestr se blížil a Petr začínal být nervózní, protože se nikdo neozýval a zrovna, když začínal být trošku zoufalej, jeden kolega z práce ho pozval na silvestrovský večírek, ale žádnej vopruz, žádnej luxus, chápeš, normálně džíny a tak.

Na Silvestra odpoledne vytáhl Petr z lednice láhev šampáňa, osprchoval se a po krátkém váhání zvolil vůni Dunhill Brown, oblékl si džíny Diesel a v osm večer dojel taxíkem k vile na konci jedné ulice. Byl tu brzy, hosté jen tak postávali, posedávali pokuřovali a upíjeli ze sklenek a Petr si také jednu vzal a pak čas pokročil a zábava se začala trochu rozjíždět, ale Petr se moc nebavil, protože všechny ženy okupovali nějací muži a on byl pořád  singl, ale pak si všiml mladé ženy, která asi právě přišla a protože přišla sama, byla docela pěkná a navíc mu připadala tak trochu ztracená, nabídl se, že jí dolije víno a potom se jí pro začátek zeptal, jak se baví a pak udělal vtip a protože se smála a vypadala vstřícně, zeptal se, co dělá a dozvěděl se, že dělá do modelingu, a tak když se ho na oplátku zeptala ona, bylo mu hloupý říct, že je dřepí v bance u přepážky, takže jí řekl, že je módní fotograf a někde už ji musel vidět. A pak spolu popíjeli červené, tančili a pak pili martini s vodkou a když odbila půlnoc, připili si šampáněm a pak se znovu políbili a později začali tak trochu zmateně hledat místo, kde by byli sami a našli ho nahoře v podkroví.

Oba

Čekáte asi, že se na sebe divoce vrhli a nedočkavě ze sebe strhali oblečení, ale bylo to jinak. To ticho jakoby jim vzalo odvahu, a tak si nejdřív jen tak povídali a on jí řekl, že není žádný módní fotograf, ale bankovní úředník a ona jemu prozradila, že nepracuje v modelingu, ale prodává parfémy a pak se letmo políbili a pak znovu a dlouze a pak si lehli, objali se navzájem dotýkali vlasů, očních víček, ušních lalůčků a vůně od Gucciho a Calvina Kleina se uvolnily a začaly spolu bojovat, protože vůně jsou sobecké a s jinými vůněmi se nesnesou, ale někdy dochází k malému zázraku. To když se dvě vůně na horké pleti dvou lidí smísí  a vytvoří vůni jednu, nedostižnou a zákeřnou na kterou je všechna chemie krátká, vůni, která se uloží do paměti jako vzpomínka, která se vynoří, když to nečekáš a která dokáže pohladit i zranit. A ti dva, obklopeni svojí vůní jako nějakým mystériem, začali jeden druhého pomalu svlékat a když dvě bílé košile klesly na jednu hromádku a do vzdechů  zachrastily zipy džín, někdo surově zalomcoval klikou a pak mužský hlas řekl sprosté slovo doprovázené ženským smíchem, mystérium zmizelo a vůně jakoby vyvanuly a zbyl jen prázdný pokoj s vysloužilým gaučem s vrzajícími péry. A tak se s rozpačitými úsměvy oblékli a sešli dolů, kde večírek pomalu končil, takže mezi zbylými kabáty vyhrabali ty své, na druhém konci té ulice chytili taxíka a pak seděli vedle sebe a nevěděli, co říct, ticho mezi nimi se natahovalo jako guma, takže si ze zdvořilosti vyměnili čísla mobilů, kdyby náhodou, tak se ozvi, pak zastavili před domem, kde bydlela Leona, tak čau a díky, a Petr pokračoval dál a oba byli docela rádi, že osaměli.

Na Nový rok vstali oba v poledne, trochu je bolela hlava a měli žízeň, Leona vypila ve svém bytě sklenici multivitamínu, Petr si rozpustil ve vodě šumivý aspirin a zatímco pili, koukali bezmyšlenkovitě z okna do šedivého střízlivého zimného dne a skoro se těšili do práce. Pak vlezli do sprchy, ale ještě před tím sebrali ze země včerejší oblečení načichlé cigaretovým kouřem, aby ho hodili do špinavého prádla, a najednou ucítili pod tím hořkým pachem včerejší vůni, byla slabá, byl to jen takový letmý závan, takové letmé připomenutí pomíjivého mystéria, které se však může opakovat.

A oba dva téměř v jednom okamžiku pohlédli na svoje mobily.

Co myslíte, zavolají si?

Jiří H.

Foto: archiv

Další příběhy zde:

Jak skončil můj noční život

Jen si tak trochu zalaškovat

Smaragdové oči

Erotický sen, který mi změnil život

Toužím po tobě